"Skoky do vody jsou jedním ze čtyř olympijských vodních sportů. Jedná se o akrobatickou disciplínu, při níž se skáče z pružného prkna nebo z věže, skok je zakončen dopadem do bazénu. Mimo olympijských her je můžeme spatřit na plaveckých soutěžích, ale i na speciálním mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. V České republice se každoročně koná mistrovství České republiky ve skocích do vody.
2 Historie skoků do vody
2.1 Vývoj sportu

Sport podobný skokům do vody se údajně provozoval už ve starověku, asi 800 let př.n.l., avšak první publikace obsahující tabulku skoků vyšla až v roce 1848 v Německu. Tento sport prý vzniknul z gymnastiky a to tak, že gymnastky v Německu a Švédsku začaly předvádět gymnastické prvky při skocích do vody.
2.2 Olympijské hry

Skoky do vody byly na program olympijských her poprvé zařazeny v roce 1904, ale medaile byly udělovány pouze v mužských disciplínách a to ve skoku z desetimetrové věže a ve skoku do dálky. Pro skok do dálky to byla premiéra i derniéra zároveň, protože se na olympijských hrách už nikdy neobjevil. Mužské skoky z prkna se na program dostaly v roce 1908.
Ženské skoky do vody se na olympijských hrách objevily v roce 1912, kdy se na program zařadily skoky z desetimetrové věže. Skoky z prkna se v ženském provedení na olympiádě poprvé představily roku 1920.
Veškeré synchronizované disciplíny, ať už mužské nebo ženské, se do programu olympijských her zařadily v roce 2000, na olympijských hrách v Sydney.
2.3 Česko a skoky do vody

Do Československa se skoky do vody dostaly až po 1. světové válce. První mistrovství České republiky se konalo v roce 1922.
Naším nejúspěšnějším skokanem do vody mezi muži i ženami je Milena Duchková – Neveklovská, která v roce 1968 získala zlatou olympijskou medaili v disciplíně skok z desetimetrové věže. Žádný další český skokan do vody zlatou medaili z olympiády nezískal. Poslední Čech, který se účastnil olympiády v této disciplíně byl Jaroslav Makohin, který se v roce 2000 umístil na 39. místě ve skoku z prkna umístěného ve výšce 3 metry.
3 Disciplíny

Skoky do vody se rozdělují podle pohlaví skokanů na ženské a mužské a také podle místa odskoku na desetimetrovou věž nebo třímetrové prkno. Dále se dělí podle počtu skokanů na individuální a párové. Párové se označují jako synchronní, protože v nich jde nejen o provedení skoku, ale také o synchronnost s partnerem.
Ve skocích do vody se obvykle soutěží v následujících osmi disciplínách:
• 3 metry prkno muži
• 3 metry prkno ženy
• 10 metrů věž muži
• 10 metrů věž ženy
• 3 metry prkno synchron muži
• 3 metry prkno synchron ženy
• 10 metrů synchron muži
• 10 metrů synchron ženy
4 Pravidla

4.1 Prkno a věž

Skokanské prkno na oficiálních soutěžích musí vždy splňovat určitá kritéria. Od šedesátých let 20. století se používají speciální kovová prkna, která mají zdrsněný povrch. Délka prkna je vždy 4,8 metru, šířka 50 centimetrů. Pokud je prkno umístěno ve výšce 3 metry, hloubka vody pod ním musí být nejméně 3 metry a 80 centimetrů, nejvíce pak 4 metry. Na olympiádě se skáče výhradně z prkna ve výšce 3 metry, na mistrovstvích světa se navíc skáče i z jednoho metru. Pod takový prknem musí mít voda hloubku mezi 3 metry a čtyřiceti centimetry a 4 metry.
U skokanské věže nenajdeme prkno, ale několik betonových odrazových plošin, které jsou pokryté kokosovou rohoží, která zajistí hrubost povrchu, což je nutné proto, aby skokani neuklouzli a nezranili se. Plošiny jsou umístěny v různých výškách, soutěže nejčastěji probíhají z plošiny usazené ve výšce 10 metrů. Pod takovou plošinou musí být hloubka vody minimálně 4 a půl a maximálně 5 metrů."

Práce obsahuje fotografii na úvodní stránce.