"Vítězslav Nezval se narodil 26.května 1900 v jihomoravské obci Biskoupky, ale od roku 1903 bydlel v Šemíkovicích, kde navštěvoval místní základní školu. Jeho otec byl zároveň jeho prvním učitelem. V roce 1911 nastoupil Nezval na gymnázium v Třebíči, kde v roce 1919 odmaturoval. Po maturitě studoval právo na univerzitě v Brně, po prvním semestru však přestoupil na filosofickou fakultu v Praze, kterou rovněž nedokončil, protože se chtěl profesionálně věnovat literatuře.
Od roku 1922 byl členem uměleckého svazu Devětsil, kde spolupracoval především s Karlem Teigem a Jiřím Wolkerem. Právě tento umělecké hnutí založilo literární směr poetismus, jehož spoluzakladatelem byl i Nezval. V roce 1924 vstoupil do KSČ, ve třicátých letech se podílel na protifašistickém odboji, za války byl nějaký čas vězněn. Po válce byl aktivním členem KSČ a získal mnoho oficiálních poct, například titul Národní umělec.
V letech 1924-1925 pracoval jako tajemník v redakci Masarykova naučného slovníku, poté působil jako dramaturg v Osvobozeném divadle. Od roku 1945 řídil filmový odbor na ministerstvu informací.
Za druhé světové války byl dva měsíce vojákem, pak ho propustili. Během vojenské služby se setkal s Františkou Řepovou, která se později stala jeho ženou. Od roku 1952 se stýkal s Olgou Jungovou, která mu porodila syna Roberta.
Zemřel 6.dubna 1958 na srdeční infarkt a spálu. Pohřbený je na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Jeho tvorbu otiskovali v Rudém právu, v Lidových novinách, v časopise Host a v mnoha dalších periodikách. Úplně poprvé jeho verše vyšly v třebíčském studentském časopise Svítání.
Velký vliv na Nezvalovo dílo měli francouzští básníci Arthur Rimbaud a Guillaume Apollinaire. Výrazně ovlivnily jeho zahraniční cesty, což se odráží například ve sbírce Sbohem a šáteček. Cestoval do SSSR, ale také do Řecka nebo Itálie. Nejdůležitější z jeho cest vedla do Francie, kde se seznámil s Andrém Bretonem a dalšími surrealisty, kteří ho inspirovali k založení Skupiny surrealistů v ČSR. Tuto literárně-uměleckou skupinu už po čtyřech letech rozpustil a to poté, co se v ní začaly projevovat protisovětské názory.
Nezvalovu tvorbu můžeme rozdělit na tři části. První a nejznámější část jeho tvorby spadá do období poetismu. Patří sem i jeho nejvýznamnější básnická sbírka Básně noci, kde najdeme i hlavní báseň Edison. Druhé období jeho tvorby ovlivnilo setkání s francouzskými surrealisty. Sem můžeme zařadit dílo Žena v množném čísle. V posledním období se zabýval socialistickým realismem, psal téměř výhradně budovatelskou poezii. Díla z tohoto období nejsou považována za příliš kvalitní.

2 Charakteristika poetismu, inspirace světovou moderní poezií

Poetismus je literární směr, který se promítl i do dalších odvětví umění. Jeho cílem nebylo pouze změnit literaturu, ale i způsob vnímání světa. Podle poetistické ideologie měl poetismus změnit pohled na život tak, aby sám život byl básní.
Poetismus oficiálně vznikl v roce 1923, i když pojmenování „poetismus“ bylo poprvé použito až v roce 1924. Poetismus fungoval paralelně s proletářskou poezií, která však nedávala umělcům dostatečný prostor pro rozvoj jejich fantazie a proto došlo k vývoji nového směru, kterým byl právě poetismus. O jeho založení se postarala umělecký skupina Devětsil. Prvním uceleným souhrnem poetismu byla teoretická stať Karla Teigeho uveřejněná v časopise Host do domu. Mnohem známější je manifest poetismu Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém od Vítězslava nezvala.
Ačkoliv se poetismus nikdy nerozšířil za hranice Československa, najdeme v něm mnoho prvků, které převzal ze světové literatury. Ze symbolismu si propůjčil iracionální popisy, skrývání podstaty věcí a náznaky, v Dadaismu je zaujaly především svoboda vyjádření a estetické působení dadaistických děl. Mezi významné světové básníky, kteří tento směr inspirovali, patří Guillaume Apollinaire, od kterého poetisté převzali obrazovost vyjádření a hru se slovy."

Práce obsahuje na úvodní stránce podobiznu autora.