"RACIONALISMUS
Charakteristick˘ pro dobu 17. a 18. století, doba osvícenství.
Hlásá suverenitu lidského rozumu, vyzvedá rozumové
schopnosti a pfiirozené poznání ãlovûka. âlovûk
zji‰Èuje, Ïe svût, pfiestoÏe byl stvofien, má vlastní
v˘voj a ãlovûk mÛÏe zasáhnout do chodu svûta.
Autonomní rozum - rozum je povaÏován za „suveréna“,
kter˘ je schopen adekvátnû a pravdivû poznávat.
Podstatou racionalismu je rozumové, intelektuální
poznání (existují v nás vrozené ideje).
V polemice s empirismem a s vyuÏitím vyuÏití modelÛ
matematiky propracovali racionalistickou metodu
zejména Descartes, Spinoza a Leibniz.
RENÉ DESCARTES (1596-1650); francouzsk˘ filozof,
matematik a fyzik, vÛdãí postava racionalismu
17. století. Zúãastnil se 30. leté války bûhem níÏ
nav‰tívil také Prahu.
Napsal fiadu dûl:
• Rozprava o metodû
• Úvahy o první filozofii
Smûfioval k vytvofiení autonomní filozofie, opírající se
o suverenitu lidského rozumu.
1. Pochybování
Bûhem sv˘ch studií na jezuitské koleji do‰el k názoru,
Ïe ve‰keré dosavadní vûdûní je rozporuplné,
dvojznaãné a nespolehlivé. V˘chodiskem z této
„skepse“ je zaãít znovu. Dosavadní poznání rozbil
2 argumenty:
• argument souvislého snu = ãlovûk spí a zdá se
mu sen. Ve snu proÏívá jistotu, Ïe to, co se dûje, je
pravdivé, ale kdyÏ se vzbudíme, nejsme zase jen
ve snu? „Není nበcel˘ Ïivot jenom snem?“
• argument zlého démona = co kdyÏ nade mnou
není dobr˘ BÛh, ale démon, kter˘ mû klame, dává
mi fale‰nou jistotu?
Z toho vypl˘vá, Ïe cokoli bereme jako jisté, je zatím
nejisté. Musíme tedy zaãít od nûãeho, co je nezpochybnitelné,
a tím je samo pochybování. UÏ samotná
pochybnost potvrzuje pochybování - nemÛÏeme
to popfiít.
„Je-li pochybování, pak je my‰lení.“
Pochybování musí b˘t nûãím neseno, tím je my‰lení.
„My‰lení jest.“
Dále musí b˘t nûco, co pochybuje a co myslí - nazveme
to „já“.
„Cogito, ergo sum.“ - „Myslím, tedy jsem.“
Je-li myslitel a my‰lení, pak myslitel myslí jen tehdy,
má-li my‰lené obsah - nejde myslet naprázdno.
2. Model svûta
Model svûta je tvofien dvûma substancemi (dualista):
• duchovní substance - vûc myslící = „res cogitans“,
je nezávisl˘m, sobûstaãn˘m bytím, jejím atributem
je my‰lení
• hmotná substance - vûc my‰lená = „res extensans“,
rozkládá se v prostoru, její vlastností je rozlehlost
âlovûk sám má dvû substance - tûlesnost a my‰lení.
Tûlesnost ovlivÀuje my‰lení a naopak. Tyto dvû
substance zdánlivû nemají Ïádn˘ styãn˘ bod, pfiesto
musí tvofiit lidskou jednotu, ale nemohou k sobû
z vlastních sil.
Proto musí existovat substance tfietí a tou je BÛh -
vytváfií spoleãnou pÛdu, skrze nûj k sobû tûlesnost
a my‰lení mohou.
První dvû substance jsou koneãné (my‰lení i tûlo je
ohraniãené poznáním i ãasovostí), pouze tfietí substance
je nekoneãná. V‰echny dohromady tvofií
celek svûta.
3. Pravda
Idea Boha je idea spojená s pfiedstavou nejvy‰‰í dokonalé
bytosti. BÛh, kter˘ by nás zámûrnû klamal,
by nebyl dokonal˘ - to je na‰e jistota.
Podstatné pro nás je to, jak se nám vûci dávají, jak
se nám jeví - s tím pracuje nበrozum.
Proã se m˘líme? Odkud se bere omyl a jak s námi
souvisí?
BÛh nás vytvofiil jako schopné správného vnímání,
dal nám dvû dispozice - poznávat a chtít. V nás tedy
musí existovat nûco, co nás od pravdy odvádí.
rozum si vyÏaduje b˘t zdokonalován, rozum je nûãím,
co je zatím omezené, má podobu koneãného
omezeného rozumu
vÛle je ale nekoneãná
VÛle nás Ïene k tomu, abychom se vrhali na nûco,
na co nemáme - rozum to nestaãí zpracovat a my
se zaãneme m˘lit.
Z toho pro nûj vze‰la nová teorie pravdy - pravda je
„udrÏení rozumu na uzdû“ - rozum si podrÏí jen to,
co poznáváme s absolutní jistotou.
Rozum pracuje s rozmanit˘mi pfiedstavami, které
jsou v nás - idejemi v mysli. Nic jiného nemáme k
dispozici kromû idejí, které odráÏí skuteãn˘ svût.
Pfiedstavy jsou systematizovány:
• pfiedstavy toho, co se nám jeví jsoucí
• v˘sledky na‰ich tuÏeb
• v˘sledky na‰ich citÛ
Soud je vztah toho, co je v mé mysli a co je mimo
mne. Soudy jsou zdrojem na‰ich omylÛ.
Zavedl nové pojetí subjektu. Jako subjekt zaãal oznaãovat
„individuální vûdomí“, jako objekt pak
oznaãuje v‰echno, co se nachází mimo subjekt.
Pfiedpokládal, Ïe subjekt je vybaven vrozen˘mi pojmy
a axiómy, jako nûãím, co je logicky pÛvodní a
my‰lenkovû nutné a je podmínûno pouze my‰lením
sam˘m. Vrozené pojmy a ideje se rozvíjí teprve
postupnû v procesu my‰lení.
• ideje vrozené - základní, mezi nû patfií
- idea Boha (BÛh do nás vloÏil svoji vlastní ideu,
protoÏe my jsme koneãné nedokonalé jsoucno, a
proto nemÛÏeme ani ve své mysli vytvofiit nûco
tak dokonalého a nekoneãného, jako je BÛh)
- idea toho, Ïe je tfieba získat pravdu
• ideje získané na základû na‰í zku‰enosti, vytváfiíme
si je pfies smysly
„Zvládnûte svÛj rozum a zvládnûte svoji vÛli.“
KaÏd˘ ãlovûk je povinen vést správnû svÛj rozum.
Proti empirické indukci postavil metodu dedukce -
universální metoda pro v‰echny lidské rozumy jak
myslet, abychom se dostali k pravdû."