"FRANCOUZSKÉ OSVÍCENSTVÍ
Vrchol v 2. pol. 18. století ve Francii, v ostatních zemích
se ‰ífiilo v 19. století. Ve Francii se osvícenství
stalo hlavní ideologickou zbraní v boji proti absolutismu
a pfiipravilo pÛdu Velké francouzské revoluci.
Typické je pro nûj racionalistické pojetí dûjin spoleãnosti
jako boje „svûtla a rozumu“ s „tmou nevûdomosti
a pfiedsudkÛ“.
Myslitelé a vzdûlanci byli pfiesvûdãeni, Ïe zdrojem
pokroku je poznání, pfiekonání pfiedsudkÛ, ‰ífiení
vzdûlání a osvícené zákonodárství.
Osvícenství zdÛrazÀuje pfiirozenou rovnost lidí proti
stavovství a privilegiím, svobodu proti despotismu,
demokracii proti aristokratismu, sná‰enlivosti proti
fanatismu, pozemského blaha proti pomyslné záhrobní
blaÏenosti.
Osvícenství nebylo jednotn˘m proudem, existovalo
mnoho odstínÛ filozofick˘ch a sociálnû politick˘ch.
CHARLES LOUIS DE MONTESQUIEU (1689-
1755); po dÛkladném studiu existujících vládních
systémÛ do‰el k názoru, Ïe nejlep‰í je anglick˘ typ
vlády - konstituãní monarchie.
Nezbytnou podmínkou svobody je dûlení moci na
moc zákonodárnou, v˘konnou a soudní - „teorie
dûlby moci“ (navazuje na J. Locka).
• Perské listy - ostrá satira, ve které srovnával
Francii s v˘chodní despocií (král je pr˘ nejmocnûj‰
í, protoÏe násilím ovládá ducha poddan˘ch).
• Duch zákonÛ - v tomto díle rozebírá spoleãenské
instituce, historii a formy práva a státu.
Kritika absolutního státu a teorie dûlby moci se staly
základem pro sociálnû revoluãní procesy nejen ve
Francii.
Anglie ho kromû politického uspofiádání zaujala také
náboÏenskou tolerancí, politickou svobodou a filozoficko-
sociálními idejemi.
FRANCOIS MARIA AROUET VOLTAIRE (1694-
1778); nejpopulárnûj‰í z osvícencÛ, pfiestoÏe byl
spí‰e jen „mluvãím“ osvícencÛ - pfiedával osvícenské
my‰lenky. S ironií útoãil na pfiedsudky a povûry,
zejména náboÏenské.
Vûfiil, Ïe osvícenství je urãeno pfiedev‰ím aristokracii
a Ïe zmûny spoleãnosti vyjdou od osvíceného panovníka.
Dûjiny vidûl v promûnû kultury a ducha, ne v bitvách
a stfiídání králÛ.
Byl deistou (BÛh existuje, stvofiil pfiírodu a dále do ní
nezasahuje) a encyklopedista (prosazuje my‰lenky
tolerance - Filozofické listy).
FRANCOUZ·TÍ MATERIALISTÉ
Radikálnû potírali náboÏenství a víru, i víru v duchovní
substanci.
HOLBACH zdÛrazÀoval, Ïe v‰echno je jen hmota,
hmota a její pohyb pÛsobí na na‰e smysly.
LA METTRIE tvrdil, Ïe není tfieba rozli‰ovat mezi Ïivou
pfiírodou, stroji a ãlovûkem.
My‰lení zaãali materialisté povaÏovat za fyziologick˘
produkt (jako tfieba míza stromÛ). Zjednodu‰ování
ãlovûka i spoleãnosti se pozdûji naz˘vá jako „redukcionismus“.
FRANCOUZ·TÍ ENCYKLOPEDISTÉ
DENIS DIDEROT se zapsal do dûjin jako autor
• Encyklopedie vûd, umûní a fiemesel (28 svazkÛ)
- mûla shrnout vûdûní té doby a vyvodit z nûj
dÛsledky proti v‰emu zastaralému.
Na encyklopedii se podílel tfieba i VOLTAIRE nebo
D‘ALEMBERT - filosoficky a literárnû nadan˘ matematik,
organizátor encyklopedistÛ.
„Vûk náboÏenství a filosofie ustoupil století vûdy!“
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712-1783); vymykal
se osvícenské vífie ve v‰emocnost rozumu.
Poukazoval na negativní stránky rozumu, na korupci
a bídu, pokrytectví.
• Rozprava o vûdách a umûní - v díle pí‰e, Ïe pokrok
civilizace, konvence rozumu, vûda a umûní
potlaãily pfiirozenou citovost ãlovûka, a tak zpÛsobily
úpadek lidskosti.
Cit je podle nûho pfiirozenûj‰í a dÛslednûj‰í neÏ rozum.
V citu také spatfioval, na rozdíl od sv˘ch souãasníkÛ,
základní a prvotní formu du‰evní ãinnosti.
Ve své pfiirozené citovosti byl ãlovûk dobr˘.
• Rozprava o pÛvodu nerovností mezi lidmi - ukazuje,
Ïe nerovnost je dÛsledkem soukromého
vlastnictví.
Lze slouãit svobodu a státní moc? Ano, obnovením
pfiírody v ãlovûku, rovností v‰ech. Obãané poslouchají
svou vÛli, kdyÏ podléhají zákonÛm, s nimiÏ
vyslovili souhlas. Vzdávají se pfiírodního zákona
v˘mûnou za obãanskou svobodu.
„Svoboda je poslu‰nost vÛãi zákonu, kter˘ jsme si
stanovili.“
Teorii spoleãenské smlouvy obohacuje o pojem „suverenita
lidu“ = vÛle lidu zji‰tûná hlasováním.
• Emil ãili o v˘chovû - pedagogick˘ román, kde
shrnuje jeho názory na v˘chovu, z nichÏ ãerpala
celá moderní pedagogika.
IMMANUEL KANT
IMMANUEL KANT (1724-1804); nûmeck˘ filozof vrcholného
osvícenství. Profesor matematiky, logiky,
fyziky, geografie, antropologie, práva aj. Nejprve
se vûnoval pfiírodním vûdám (napfi. Kant-Laplaceova
teorie vzniku vesmíru). Dûjiny pfiírody povaÏoval
za pohyb od jednoduchého k sloÏitému.
Podle Kanta i ãlovûk má své dûjiny - jeho neustále
se rozvíjející rozum, kter˘ postupnû pfiekonává neuvûdomûlé
pudy a vytváfií z ãlovûka bytost vûdomû
vytváfiející svÛj lidsk˘ svût.
Jeho ãinnost je rozdûlena do nûkolika období:
Období pfiedkritické
Kant je blízk˘ materialismu. Z této doby pochází
• V‰eobecné dûjiny pfiírody - spis ve kterém formuloval
svoji hypotézu o vzniku sluneãní soustavy.
Pí‰e i dal‰í pfiírodovûdné práce o ohni, sopkách, o
fyzikální geografii...
Metafyziku povaÏoval za vûdu o hranicích lidského
rozumu.
Kritické období
• Kritika ãistého rozumu - v˘klad uãení o poznání,
zejména se vûnoval zkoumání pfiedpokladÛ
rozumu.
PfiedchÛdci pouÏívali rozum, aby kritizovali - Kant
podrobil kritice rozum sám."