"IDEALISMUS
V ‰ir‰ím smyslu Ïivotní názor, kter˘ dává pfiednost
duchovním hodnotám, jeÏ b˘vají chápány jako ideály.
V uωím smyslu jeden ze základních proudÛ v evropské
filozofické tradici
Jeho v˘chodiskem je Platónova nauka o idejích jako
nositelích skuteãnosti. KfiesÈanská filozofie pojala ideje
jako tvÛrãí my‰lenky Boha. To vedlo ke vzniku
idealismu, v nûmÏ je dílem ducha v‰echno, vãetnû
hmoty - kfiesÈansk˘ realismus.
Je rozli‰ován idealismus subjektivní a objektivní:
• subjektivní idealismus - b˘vá naz˘ván také jako „idealismus
empirick˘“ (G. Berkeley). Duchovní základ
svûta (bytí) je odvozen z na‰eho vûdomí, na‰e
vûdomí formuje realitu.
• objektivní idealismus - subjekt a objekt jsou identické
(Schelling a Hegel). Duchovní základ existuje
nezávisle na na‰ich my‰lenkách, na‰em proÏívání,
vûdomí.
JOHANN GOTTLIEB FICHTE (1762-1814); nûmeck
˘ filozof, v˘born˘ fieãník. Byl Kantov˘m Ïákem a
obdivoval jeho transcendentální (mimozku‰enostní)
filozofii.
Vycházeje z Kantov˘ch principÛ, napsal Metafyziku
náboÏenství, kterou anonymnû vydal jako dílo
• Vûdosloví - o zvládnutí celku svûta od v˘chodisek
Kanta k posledním dÛsledkÛm.
V dosavadní filozofii se postupovalo dvûma smûry:
• dogmatická filozofie - postupuje od objektu, vÏdy
nûco o objektech tvrdí
• idealistická filozofie - vychází z aktivity subjektu
Fichtemu se nelíbí ani jedna cesta - Jak je moÏné, Ïe
se stane nûco subjektem nebo objektem?
Je potfieba, abychom mûli v sobû objekt a zároveÀ
moÏnost stávat se subjektem. Zavádí pojem „Ichheit“
= „jáství“ („já“ - je subjektivní, „ství“ - spoleãná
pÛda pro to, b˘t také objektem).
Já pochopím, Ïe jsem já, kdyÏ narazím na nûco, co
ke mnû nepatfií a nechová se, jak chci - klade mi odpor,
tím odporem poznávám „já“ (já je ve své nejhlub‰
í podstatû ãistou nekoneãnou ãinností, ale tomuto
urãení mÛÏe dostát jedinû tehdy, naráÏí-li na
nûjakou mez, odpor, na nûmÏ mÛÏe osvûdãovat
svoji ãinnost).
„Já“ se klube na svût skrze frustraci, utváfií se dva základní
pocity:
chci zvládnout svût a nemÛÏu ho zvládnout
KdyÏ se pot˘káme se svûtem, dochází k „sebevytváfiení“
nás (jsme dotlaãeni stávat se sami sebou).
„âlovûk má b˘t to, co je, protoÏe tím je.“
„A má dûlat to, co dûlá, protoÏe to dûlat chce.“
Jak se stáváme více rozumovou bytostí, je také záleÏitostí
mravní. Zab˘val se my‰lenkou lidské nesmrtelnosti.
âlovûk je koneãné jsoucno. Smrt je ukonãením
jeho smyslovosti a lidská bytost nemÛÏe neb
˘t smyslová.
Co je v‰ak nesmrtelné, je nበvklad do tohoto svûta,
do dûjinného pohybu (vklad mÛÏe b˘t z na‰eho hlediska
maliãk˘, zanedbateln˘, ale z hlediska lidstva
je dÛleÏit˘, zÛstává a je tedy nesmrteln˘).
Prostfiednictvím spoleãnosti se realizuje na‰e lidství
(spoleãenství je primárnû dÛleÏité). ZároveÀ my
modifikujeme (utváfiíme) svût kolem nás tak, abychom
si vûci pfiizpÛsobovali, to je kultura. Kultura
je spoleãné pfietváfiení svûta kolem nás. Skrze ni se
stáváme lidsk˘mi.
FRIEDRICH WILHELM JOSEPH SCHELLING
(1775-1854); vyjádfiil hlavní rysy romanticko-idealistického
hnutí - pfiíklon k intuitivnímu my‰lení, emocionalitû
a pfiírodû. „Idea polarity“ - jako magnet
má dva póly, tak i svût má dva póly:
• subjektivní svût - „svût ideov˘“ - duch a dûjiny
• objektivní svût - „svût hmotn˘“
Podle toho, z kterého pólu vycházíme nebo jak˘m
smûrem jdeme, získáváme odpovûì. Ve svûtû pfievaÏuje
jeden z nich (buì princip subj. ideov˘ nebo
obj. hmotn˘).
V prazákladu je obsaÏena absolutní jednota objektu
a subjektu, pfiírody a ducha.
„Pfiíroda je nevûdomou ãinností ducha a duch je sebeuvûdomováním
pfiírody.“
Panteismus - BÛh v‰echno prostupuje. Panteismus
je pro nûj emotivní a intuitivní.
GEORG WILHELM FRIEDRICH HEGEL (1770-
1831); zavr‰itel nûmecké klasické filozofie. Byl Ïákem
Schellinga - sdílel s ním obdiv k antice, lásku k
filozofii a revoluãní nad‰ení. Pfiedná‰el na fiadû nûmeck
˘ch univerzit.
Vytvofiil vlastní filozofickou soustavu. PouÏíval velmi
sloÏit˘ pojmov˘ aparát. Ve filozofii spatfioval vûdomí
epochy.
Pracuje dialektickou metodou - nejprve vyloÏí, jak
problém vzniká, potom se zamûfií na v˘voj jednotliv
˘ch fie‰ení problému, které vÏdy vede k opaku.
Nakonec vysvûtlí, Ïe aÏ syntéza kladu a záporu dává
smysl - vzniká tak „jednota protikladÛ“ (negace
negace).
Tento postup b˘vá také naz˘ván jako „hegelovská triáda“
- teze, antiteze, syntéza.
Dialektika
SvÛj systém vysvûtluje Hegel v díle
• Fenomenologie ducha
Základem je „princip jednoty“ - bytí a my‰lení je ztotoÏnûno,
není rozdílu mezi logikou my‰lenky a pfiírodním
zákonem.
„V‰e, co jest rozumné, je skuteãné, a co je skuteãné,
jest rozumné.“
Za podstatu v‰ech jevÛ v pfiírodû i ve spoleãnosti povaÏoval
neosobní duchovní princip, kter˘ v rÛzn˘ch
souvislostech oznaãoval termíny svûtov˘ duch, svûtov
˘ rozum nebo absolutní idea.
Prav˘ a obecn˘ princip svûta je my‰lenka, idea - idea
je to, co je obsaÏeno v kaÏdé vûci a ãiní tak vûc pro
rozum pochopitelnou.
Svût je seberozvíjením absolutní ideje (Fichte mûl
svût jako sebeuskuteãÀování „já“). V‰echno hmotné
je druhotné a je jen jak˘msi ztûlesnûním a konkrétním
projevem duchovního principu.
Rozvoj absolutního ducha probíhá také dialekticky,
jako v˘voj protikladÛ ve tfiech stupních, podle kter
˘ch ãlení svoji filozofii:
1. Logika - idea se projevuje sama v sobû a pro sebe.
Vytváfií pojmy a v nich se poznává. Logické
principy povaÏuje za objektivní zákony bytí v jeho
v˘voji (jinak byly logické zákony chápany jako obsahy
vûdomí nebo jako subjektivní logika).
2. Filosofie pfiírody - pfiíroda, kde idea popírá sama
sebe, je odcizením sebe sama („jinobytí ducha“).
Pfiíroda je jen trpnou formou rozvíjejícího se ducha,
je bez v˘voje.
Tato ãást je povaÏována za nejslab‰í v Hegelovû filozofii."