"POZITIVISMUS
Jeden z nejroz‰ífienûj‰ích smûrÛ filozofie 19. století,
typick˘ pfiedev‰ím pro anglosaské zemû. Vyjadfiuje
v˘znam vûdy v moderní spoleãnosti a reaguje na její
problémy.
Pozitivismus vznikl jako pozitivní filozofie, tj. filozofie
orientující se na to, co je dáno, a odmítající v‰echno
nadpfiirozené nebo vyspekulované.
Filozofie pozitivní je budována podle modelu pfiírodní
vûdy - má tfiídit nové poznatky do soustavy vûd.
Spí‰ neÏ filozofickou teorií je pozitivismus Ïivotním
postojem, pfiistupuje ke svûtu jako k danému - jde o
to vysvûtlit svût tak, jak teì právû existuje.
PRVNÍ OBDOBÍ POZITIVISMU
Od druhé poloviny 19. století, spojeno pfiedev‰ím s
francouzsk˘m filozofem AUGUSTEM COMTEM.
AUGUST COMTE (1798-1857); filozof a sociolog
(zakladatel filozofie), kter˘ odmítl nadfiazovat rozum
nad zku‰enost.
Pojmem „pozitivismus“ zdÛraznil, Ïe vûdûní má b˘t
„pozitivní“, vûcné a urãité.
V˘voj vûdûní má tfii stádia:
• teologické stádium - lidé se zab˘vají prvními a koneãn
˘mi pfiíãinami, pfiedstavují si je jako nadpfiirozené
ãinitele
• metafyzické stádium - nadpfiirozené ãinitele nahrazujeme
abstrakcemi (obecné pojmy)
• pozitivní stádium - dává dohromady fakta a jejich
zákonitosti. Pozitivní stadium je v˘sledkem pokroku
lidstva, teprve zde lidstvo pfiekonalo náboÏenské a
metafyzické povûry a dosáhlo stupnû vûdeckosti.
Zákon tfií stádií se projevuje ve v‰ech formách v˘voje
spoleãnosti, tedy i ve filozofii.
Vûdu prohla‰uje za jedin˘ prostfiedek poznání, specificky
filozofické poznání odmítá, filozofii ponechává
pouze úkol shrnovat a systematizovat v˘sledky
vûd.
Pfii‰el s my‰lenkou, Ïe spoleãenské vûdy zaostávají
za pfiírodními. Pokud zaãnou pracovat stejn˘m zpÛsobem
jako vûdy pfiírodní (které si jiÏ vypracovaly úãinnou
vûdeckou metodologii), dostanou se do pozitivního
stádia.
Vûdy sefiadil podle metody a pfiedmûtu do posloupnosti
- matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie,
sociologie.
V sociologii, kterou Comte ustanovuje, je spoleãnost
(sociální fakta) zkoumána vûdeck˘mi metodami.
Názory Comta i dal‰ích pozitivistÛ Herberta, Spencera,
Milleho ovlivnily nûkteré spoleãenskovûdní disciplíny,
zejména historii, sociologii a psychologii.
DRUHÉ OBDOBÍ POZITIVISMU (MACHISMUS)
Období konce 19. a zaãátku 20. století je spojeno s
pracemi rakouského filozofa ERNSTA MACHA,
‰v˘carského filozofa RICHARDA AVENARIA a s
pracemi nûkter˘ch fyzikÛ, jako byl napfi. Nûmec
HERMAN HELMHOLTZ.
T¤ETÍ OBDOBÍ POZITIVISMU
- NOVOPOZITIVISMUS
Od dvacát˘ch let 20. století. Zab˘vá se problémy moderní
logiky, jazyka a struktury vûdeckého poznání,
sbliÏuje se s matematikou.
NOVOPOZITIVISMUS
Dochází k odklonu od tradiãní ontologické problematiky
(co je jsoucno). VvyrÛstá z úsilí fie‰it problémy
matematické a formalizované vûdy rozvinuté industriální
spoleãnosti.
Zab˘vá se problémy moderní logiky, jazyka a struktury
vûdeckého poznání, sbliÏuje se s matematikou.
Podle novopozitivistÛ není otázka Jaká je podstata
svûta? záleÏitostí filozofie, ale fyziky, vûdomí je zase
záleÏitostí psychologie.
ZÛstává otázka - Co bude pfiedmûtem filozofie?
Odpovûì novopozitivismu zní takto: to, co je spoleãné
v‰em vûdám, tj. metody poznání, zpÛsoby my‰-
lení,verifikace vûdeck˘ch poznatkÛ neboli metodologie
vûdecké práce, vãetnû problematiky vûdeckého
jazyka.
Hlavní zájem vzbudila logika. Logika se vyvíjela, bylo
ji moÏné mûnit, vytváfiet logické konvence, a tak
pÛsobit na jazyk vûdy.
Ukázalo se, Ïe mezi hlavní problémy svûta (i filozofie)
ve 20. století, pfii záplavû faktÛ a informací, patfií
problém jazyka, sdûlnosti.
LINGVISTICKÉ PARADIGMA
Lingvistické paradigma dovr‰uje základní trojici oblastí,
kter˘mi se filosofie od svého vzniku zab˘vala
(1. paradigma bylo ontologické - oblast bytí, 2. paradigma
mentalistické - zahrnující oblast vûdomí).
Lingvistické paradigma zahrnuje oblast jazyka. Jazyk
není jen prostfiedek my‰lení a vyjadfiování, ale sám
se stává pro filozofii „v˘zkumn˘m terénem“. Zkoumány
jsou vûty a projevy schopné anal˘zy, poãátkem
je vûdomí nejasnosti. Vynofiují se otázky:
• Lze vÛbec my‰lené vyjádfiit srozumitelnû? - „b˘t
srozumiteln˘“ znamená „b˘t v kontaktu s rozumem
druhého ãlovûka“.
• Mohu mluvit o nûãem, co není úplnû uchopitelné? -
mluvit o nûãem, ãemu plnû nerozumím?
• Jak souvisí jazyk s logos a svût? - jak je jazyk vyjádfiením
my‰lení a vnûj‰í skuteãnosti?
Dostáváme se k hranicím jazyka, jsme schopni myslet,
vytváfiet aplikace logick˘ch forem. To je spojeno
se schopností jazyka - jazyk je projev na‰í logické
schopnosti.
LUDWIG WITTGENSTEIN (1889-1951)
Rakousk˘ logik a filozof, patfiil k tzv. VídeÀskému kruhu.
V˘zkumu jazyka vûnoval cel˘ Ïivot.
Pro‰el dvûma rÛzn˘mi stádii - jak jazyk sám nûco vypovídá:
1. logická anal˘za jazyka (Wittgenstein I.)
Jazyk je zanefiádûn˘, nemÛÏe o v‰em vypovídat, existuje
úskalí v˘povûdí - je tedy potfieba provést skuteãnou
anal˘zu jazyka."