"PRAGMATISMUS
Název pochází z fieckého „pragma“ = jednání, ãin,
praxe. Mluvíme o filozofii ãinu a uÏitku.
Je povaÏován za první americk˘ pÛvodní pfiíspûvek
do dûjin filozofie. Vznikl v USA v druhé polovinû
19. století.
Pragmatismus má mnoho rÛzn˘ch forem, které se
mûní bûhem doby v souvislosti s politicko-ekonomick
˘m v˘vojem spoleãnosti.
Jeho promûny závisí také na jeho v˘znaãn˘ch pfiedstavitelích,
ktefií do nûj vná‰ejí prvky jin˘ch filozofick
˘ch systémÛ.
Navazuje na empirické a pozitivistické tradice, jeho
formování ovlivnila i moderní experimentální psychologie
a Darwinova evoluãní teorie.
¤e‰í filozofické problémy z hlediska jejich uÏiteãnosti
pro praktick˘ Ïivot ãlovûka.
Podle pragmatismu neexistují Ïádné v‰eobecnû
platné pravdy, protoÏe co je pro jednoho prospû‰-
né, mÛÏe druhému ‰kodit. Princip relativity a plurality
(existuje mnoho rÛzn˘ch názorÛ, pfi. názory
na svût).
Pravda je to, co ãlovûka efektivnû vede, co se nejlépe
hodí.
Zakladatelem pragmatismu byl americk˘ psycholog,
fyziolog a filozof WILLIAM JAMES.
CHARLES SANDERS PEIRCE (1839-1914); americk
˘ matematik a logik. Dal první podnûty pro
vznik pragmatismu jako filozofického smûru.
Hodnota idejí není podle nûj v idejích sam˘ch, ale v
jejich praktickém uplatnûní.
„Nefie‰itelné“ filozofické problémy, t˘kající se pfiedev‰
ím transcendentna (prvotní pfiíãiny, duchovní
substance atd.), jsou zbyteãné, protoÏe nenesou
viditeln˘ uÏitek lidstvu.
WILLIAM JAMES (1842-1910); navázal na my‰lenky
Peirce, zaloÏil pragmatismus. Soubor jeho
pfiedná‰ek vy‰el pod názvem
• Pragmatismus
Otázka víry
Pfii úvahách nad úspûchem lidského jednání do‰el k
závûru, Ïe jak vûda, tak náboÏenství mohou poskytovat
uÏiteãné v˘hody.
Jednotlivé vynálezy nám mohou usnadÀovat Ïivot
(napfi. telefon, Ïárovka…).
Podobné je to s vírou - náboÏenství podobnû jako
lékafiství mÛÏe poskytovat du‰i klid a zároveÀ jako
vûda pfiedcházet nûkter˘m potíÏím.
Otázka po existenci Boha se mûní v otázku: Nakolik
je idea Boha uÏiteãná? (kdyÏ bude uÏiteãná,
pak bude i oprávnûná a pravdivá).
Teorie pravdy
Obecnû se za pravdu povaÏuje shoda „my‰lenky“ a
„pfiedmûtu“.
V pragmatismu se v‰ak mûfiítkem pravdy stává její
prospûch, uÏitek.
Co je uÏiteãné a úãelné pro mû, je pravdivé. V praktickém
jednání jdu za sv˘m úãelem, pokud se to
podafií, je to pravdivé (alespoÀ pro mû).
Pravda je podle nûj relativní (podmínûná na‰ím pfiístupem)
a pluralitní (rÛznorodá). KaÏdému ãlovûku
se odkr˘vá jinak s ohledem na jeho zámûry a
cíle.
James odmítá metafyzické spekulace usilující o „absolutnû“
pravdivé poznání.
Hypotézy o svûtû, poznání a o pravdû nejsou nikdy
ukonãeny, uskuteãÀují se aÏ v na‰em jednání.
JOHN DEWEY (1859-1952); zakladatel chicagské
‰koly pragmatismu. Pragmatismus uplatnil zejména
v pedagogice, ale i v sociální teorii a psychologii.
Za hlavní cíl Ïivota povaÏuje pokrok, neustál˘
vzrÛst, mûfiiteln˘ a viditeln˘ uÏitek.
Pfiíroda, vzdûlání, vûda, v˘roba, ideje - to jsou prostfiedky
pokroku (prostfiedek = „instrument“). Tato
koncepce b˘vá naz˘vána instrumentalismus.
V pedagogice byl zastáncem toho, Ïe je tfieba umût
ovládat metody - umût fie‰it obtíÏe vznikající pfii
zku‰enosti. Za nosné prvky vyuãování povaÏoval
praxi, ãinnost a individuální zku‰enost ÏákÛ.
„Vyuãování prostfiednictvím konání.“
STRUKTURALISMUS
Strukturalismus je zejména spojen s jazykovûdou,
estetikou a literární teorií. Je chápán jako jazyková,
literárnûvûdná metody, zkoumající jazyk a umûlecké
dílo jako systém (struktura) navzájem se
podmiÀujících nebo funkãnû souvisejících sloÏek.
Filozofick˘ strukturalismus dal mnohé podnûty pozdûji
postmoderní filozofii.
V˘chodiskem mu byl „lingvistick˘ strukturalismus“
‰v˘carského filozofa FERDINANDA DE SAUSSUR.
FERDINAND DE SAUSSURE (1857-1913); francouzsk
˘ lingvista. Základní jeho tezí je, Ïe jazykové
útvary (slova, hlásky…) jsou konvenãnû dohodnuté
znaky, které nemají Ïádn˘ vztah k tomu, co oznaãují.
K v˘znamu jednotliv˘ch jazykov˘ch v˘razÛ (pfi. slov)
se dostane teprve tehdy, kdyÏ urãíme jejich místo
ve struktufie jazyka jako celku. (pfi. slovo kolo - nevíme,
co oznaãuje, dokud nezjistíme jeho pozici ve
vztahu k ostatním slovÛm. Vyslovením vûty: „Koupil
jsem si nové horské kolo.“ zasadíme slovo „kolo“
do jazykové struktury a prokáÏe se jeho v˘-
znam.)
Saussurova my‰lenka byla brzy zobecnûna i na popis
nejazykov˘ch jevÛ.
Strukturalisté tvrdí, Ïe vlastnû kaÏdé jsoucno získává
své urãení jen díky tomu, na jakém místû struktury
v‰ech jsoucen se nalézá.
CLAUDE LÉVI-STRAUSS (1908); belgiãan, aplikoval
strukturalismus na v˘zkum tzv. pfiírodních národÛ
- „primitivních kultur“ - v jejich pÛvodních podmínkách,
nezasaÏen˘ch v˘vojem západní civilizace.
Porovnal uspofiádání vûdeckého a m˘tického my‰-
lení. Ukázal svébytnost a sobûstaãnost pfiírodního
(m˘tického) my‰lení.
M˘tické my‰lení je v urãit˘ch ohledech bohat‰í a ucelenûj‰
í neÏ racionálnû-vûdeck˘ pfiístup.
M˘tus zahrnuje symboliku lidsk˘ch situací, mnohov
˘znamnost dûjÛ, chápání celku."