"MY·LENÍ
My‰lení je zprostfiedkované, zobecnûné a abstrahující
poznání skuteãnosti, které nám pomáhá chápat
vztahy a souvislosti ve svûtû nebo pfiírodû.
• zprostfiedkované - poznání skuteãnosti vût‰inou
prostfiednictvím smyslÛ (pomocí smyslov˘ch vjemÛ),
ale i záÏitkÛ a pfiedstavivosti
• zobecnûné - shrnování podstatn˘ch vûcí (znakÛ)
pfiedmûtÛ, nebo jevÛ (napfi. ovoce, ãlovûk, vedení
elektfiiny atd.)
• abstrahující - vyãleÀování nepodstatného (na základû
teoretické roviny)
My‰lení je jedním z nejdokonalej‰ích poznávacích
procesÛ (rozumové poznávací procesy).
FORMY MY·LENÍ
âlovûk vyjadfiuje v˘sledky my‰lení pomocí následujících
forem:
1. POJMY
Nejjednodu‰‰í my‰lenková forma - slovo, více slov,
slovní spojení (napfi. ãlovûk, dûlník, âeská republika
atd.).
Nejdfiíve nûco vnímáme, vzniká vjem, z vjemÛ vzniká
pamûtní pfiedstava a zobecnûním pamûtní
pfiedstavy vzniká pojem, kter˘ je zobrazením obecn
˘ch a podstatn˘ch znakÛ a vztahÛ, základních
vlastností.
2. SOUDY
Soudy pfiedstavují sloÏitûj‰í formu my‰lení – mÛÏe to
b˘t vûta (souvûtí).
Jde o pochopení vztahÛ mezi pojmy. Pfii utváfiení
soudÛ se uplatÀuje logika. Soudy jsou vyjádfieny
ve formû v˘rokÛ, u kter˘ch rozli‰ujeme jejich pravdivost.
3. ÚSUDKY
NejsloÏitûj‰í formou my‰lení jsou úsudky.
Jde o pochopení vztahÛ mezi soudy a jsou vyjádfiením
nového soudu (napfi. padá sníh a je zima, z toho
usoudíme, Ïe mrzne).
Úsudky rozdûlujeme na induktivní, deduktivní, analogické:
• induktivní - od konkrétna docházíme k obecn˘m
závûrÛm
• deduktivní - od obecn˘ch vûcí docházíme ke konkrétním
vûcem
• analogické - na základû podobnost (viz níÏe – analogie);
je nejménû pravdiv˘; v˘znam je ve v˘voji
MY·LENKOVÉ OPERACE
Podstatou my‰lení je vykonávání urãit˘ch my‰lenkov
˘ch postupÛ, které naz˘váme my‰lenkov˘mi operacemi.
• anal˘za - my‰lenkov˘ rozbor celku na ãásti a vyãleÀování
vlastností konkrétní vûci (napfi. rozebíráme
urãit˘ problém)
• syntéza - my‰lenkové spojování ãástí do celku
(sjednocení a vzájemné prolínání se) - vûci spolu
rÛznû souvisejí (mohou jít za sebou, doplÀovat se
atd.); navazuje na anal˘zu
• srovnávání - operace, pfii níÏ zji‰Èujeme shodné
nebo rozdílné znaky a odli‰nosti konkrétní vûci -
záleÏí na zku‰enostech ãlovûka (musí mít s ãím
srovnávat)
• abstrakce - vyãlenûní podstatn˘ch a obecn˘ch
vlastností - ignorace ménû podstatn˘ch vlastností,
detailÛ
• zobecÀování - urãení zákonitostí ze spoleãn˘ch
vlastností rÛzn˘ch vûcí a situací
indukce - z jedné konkrétní vûci vypl˘vá vûc obecná
(souvisí se zobecÀováním)
• dedukce - obecn˘ poznatek se aplikuje na konkrétní
pfiípad
• analogie - vyvozování poznatkÛ o pfiedmûtu a jevu
na základû jeho podobnosti s jin˘mi pfiedmûty
nebo jevy
DRUHY MY·LENÍ
My‰lení mÛÏeme dûlit ze tfií rÛzn˘ch hledisek.
konkrétní, abstraktní
• konkrétní - chápání vztahÛ mezi urãit˘mi vûcmi
(pochopení vztahÛ mezi vjemy). Konkrétní my‰lení
je spojeno se smyslov˘m poznáváním, spjato s
I. signální soustavou. Z konkrétní pfiedstavy (pfiedmûtu)
vzniká vjem (1. signál). Konkrétní my‰lení
funguje nejen u ãlovûka.
• abstraktní - pochopení vztahÛ mezi pojmy, soudy
a úsudky. K abstraktnímu my‰lení je tfieba zapojit
II. signální soustavu. Z vjemu vzniká pojem (2. signál).
praktické, konkrétnû názorné, abstraktní
• praktické - tehdy, kdyÏ problém fie‰íme bezprostfiednû
praktickou ãinností (metodou pokusÛ a omylÛ);
opírá se o fakta ze zku‰enosti (napfi. v˘mûna
rozbité Ïárovky)
• konkrétnû názorné - problém fie‰íme vyuÏíváním
názorn˘ch pfiedstav (porovnáváme konkrétní
pfiedstavy a hodnotíme jejich pouÏití k nejvhodnûj-
‰ímu závûru)
• abstraktní - pracujeme pfieváÏnû s abstraktním
materiálem (pojmy a symboly), uplatÀuje se zejména
pfii teoretické (vûdecké) ãinnosti
konvergentní, divergentní
• konvergentní (sbíhavé) - uplatÀuje se v úlohách s
jedním moÏn˘m fie‰ením, celá my‰lenková práce
jde jedním smûrem, k jedinému cíli - najít fie‰ení
• divergentní (rozbíhavé) - pfii fie‰ení úloh s více fie-
‰eními, máme moÏnost volby více postupÛ fie‰ení
a hledáme v‰echny moÏná fie‰ení; vybíráme to
nejvhodnûj‰í
VLASTNOSTI MY·LENÍ
• hloubka - do jaké míry dokáÏeme proniknout k
podstatn˘m vlastnostem problému
• ‰ífika - v‰estranné a bohaté my‰lení; promy‰lení
v‰ech moÏností a v˘bûr té nejlep‰í moÏnosti; dÛleÏité
jsou vûdomosti
• pfiesnost (logiãnost) - schopnost v˘stiÏnû postfiehnout
a formulovat
• pruÏnost (flexibilita) - snaha nalézt lep‰í a úãinnûj‰
í fie‰ení (neustrnout pouze na jednom)
• kritiãnost - nestrannost a objektivní posuzování;
odmítání pfiedsudkÛ
• tvofiivost - zv˘‰ená intelektuální aktivita; my‰lenkové
pochody nepostrádají originalitu"