"UâENÍ
V ‰ir‰ím vymezení se uãením rozumí kaÏdé obohacování
individuální zku‰enosti v prÛbûhu v˘voje
jednotlivce. Spadá sem v‰e, co ãlovûk získává po
narození ve styku s prostfiedím a co vyvolává trvalej‰
í zmûny v jeho chování. Dûlí se na mimovolné
(dítû se uãí pohybov˘m dovednostem) a zámûrné
(maminka uãí dítû chodit na noãník).
V uωím vymezení se uãením rozumí zámûrné, cílevûdomé
a systematické získávání vûdomostí,
dovedností a návykÛ, ale i forem chování a osobních
vlastností. Takové uãení je vlastní pouze ãlovûku.
Úlohou lidského uãení je:
• aktivnû se vyrovnávat s okolním prostfiedím (pfiírodním
i spoleãensk˘m)
• získávat pfiedpoklady pro pln˘, aktivní a tvofiiv˘ Ïivot
• zvy‰ovat moÏnosti ãlovûka k vykonávání nároãn
˘ch ãinností
• rozvoj osobnosti
DRUHY LIDSKÉHO UâENÍ
1. Uãení poznatkÛm z jednotliv˘ch vûdních oborÛ
ãi oblastí praxe a osvojování si vûdomostí a informací.
Je buì pamûÈové (memorování) nebo my‰-
lenkové (logické).
2. Senzomotorické uãení (smyslovû pohybové)
rozvíjí názorné poznávání a pohybové stránky ãinností
(psaní na stroji, vy‰ívání, modelování).
3. Uãení intelektov˘m ãinnostem je uãení se metodám
fie‰ení rÛzn˘ch problémÛ, rozvíjí my‰lenkové
procesy a intelektové schopnosti i dovednosti.
4. Sociální uãení, jímÏ se ãlovûk uãí Ïít mezi lidmi
a zaãleÀuje se do lidské spoleãnosti. Jde o osvojování
rÛzn˘ch forem spoleãenského chování (pozdrav,
stolování, atd.), které se vût‰inou uãíme nápodobou
nebo identifikací (ztotoÏnûním).
METODY UâENÍ
Celková - nûkolikrát si pfieãteme objekt na‰eho uãení.
Dílãí - uãení vybran˘ch úsekÛ.
Kombinovaná - celkové seznámení se s problémem
a dÛkladnûj‰í probrání obtíÏn˘ch celkÛ a úsekÛ.
V¯SLEDKY LIDSKÉHO UâENÍ
Vûdomosti jsou soustavy pfiedstav a pojmÛ a mohou
b˘t z nejrÛznûj‰ích oborÛ. Osvojujeme si je ve
‰kole, ale zároveÀ se s fiadou vûdomostí o spoleãnosti,
pfiírodû a o praktick˘ch ãinnostech setkáváme
od nejútlej‰ího dûtství prostfiednictvím her,
sdûlovacích prostfiedkÛ a knih.
Dovednosti charakterizujeme jako dílãí psychické
pfiedpoklady pro vykonávání urãité ãinnosti. k jejich
osvojování dochází zámûrnû i bezdûãnû.
• senzomotorické - pohybové dovednosti
• intelektové - my‰lenkové dovednosti
• sociální - spoleãenské dovednosti
Návyky jsou dílãí psychické pfiedpoklady, které pobízejí
ãlovûka v urãité situaci k urãitému chování
(napfi. ãi‰tûní si zubÛ, uklízení po jídle ze stolu, pfiíprava
do ‰koly, pití alkoholu atd.). Mohou b˘t jak
pozitivní (usnadnûní ãinnosti), tak i negativní (zlozvyky,
kter˘mi mÛÏeme ohroÏovat sebe i okolí).
V˘sledky uãení závisejí na:
• postupu pfii uãení (metodû uãení)
• v˘sledcích uãení pfiedchozího a motivaci
• aktuálním stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech
• vnûj‰ích podmínkách uãení (obsah uãiva, metody
vyuãování, pÛsobení a vlastnosti uãitele, vybavení
‰koly, cíle, které si ‰kola staví, zázemí a postoje k
uãení v rodinû, emoãní atmosféra v rodinû i ‰kolní
tfiídû)
Jednotlivé druhy uãení i jejich v˘sledky jsou vzájemnû
propojené.
FÁZE LIDSKÉHO UâENÍ
Fyziologick˘m základem uãení je mechanismus vytváfiení
doãasn˘ch nervov˘ch spojÛ (podmínûn˘ch
reflexÛ). UdrÏují se tak dlouho, dokud jsou posilovány,
jinak vyhasnou.
Rozli‰ujeme ãtyfii fáze uãení:
1. Motivaãní: V této fázi nás nûco inspiruje (motivuje).
Je-li motivace slabá, máme tendenci se uãení
vyhnout. Motivace mÛÏe b˘t vnitfiní (vlastní pfiesvûdãení
o uÏiteãnosti, touha po nov˘ch vûdomostech,
obohacení, vlastní zájem) nebo vnûj‰í
(strach z neúspûchu, vyhnutí se nepfiíjemnostem,
nûãí pfiání nebo pfiíkaz).
2. Poznávací: V této fázi jsme jiÏ motivováni. âlovûk
zaãíná pronikat do nûjakého úkolu, je nutné
mobilizovat pfiedchozí zku‰enost a získávat dal‰í
potfiebné informace k fie‰ení úkolu. Podstatnou
charakteristikou této fáze je tápání a hledání.
3. V˘konová: Tato fáze pfiedstavuje samotn˘ proces
uãení. Dochází k získávání vûdomostí, dovedností
a návykÛ, pochopení látky, vyfie‰ení úlohy.
âlovûk je schopen podat nûjak˘ v˘kon.
4. Kontrolní: Jde o fázi, kdy si ovûfiujeme správnost
fie‰ení úkolu, dochází k reprodukci uãební látky,
pfiípadnû k její aplikaci do praxe. Je nutná, ale ãasto
je vynechávána.
UâENÍ ZVͤAT
1. Uãení podmiÀováním: PAVLOV - opakováním situací
(podmínûné reflexy).
2. Uãení pokusem a omylem: THORNDIKE - problémové
klece - úspûch a odmûna nebo provinûní
a trest - zpevÀování.
3. Uãení postupnou aproximací: SKINNER - programované
uãení - jak postupnû nasmûrovat odmûnami
urãité chování. V 60. a 70. letech 20. stol. se
nûkteré principy programovaného uãení zaãaly
aplikovat na ãlovûka (napfi. princip aktivní odpovûdi,
princip malého kroku, princip individuálního
tempa, atd.)."