1.

Úvod

2.	Porovnání základních principů vzdělávání

3.Rozdělení pravomocí

4.

Správa

5.	Financování

6.	Nestátní školy

7.	Předškolní výchova

8.	Povinné vzdělávání

9.	Vyšší sekundární vzdělání

10.	Odborné vzdělávání a odborná příprava

11.	Vysokoškolské vzdělání

12.	Vzdělávání dospělých

13.

Závěr

14.	Literatura

Od roku 1991 mohou zřizovat školy soukromé subjekty, sdružení rodičů a učitelů nebo církve. Financovány jsou příspěvky rodičů, organizací nebo církví. Mohou získat příspěvek od státu, avšak nanejvýš 50 % příspěvku pro státní školu. Tyto školy mají právo vydávat vysvědčení, které ostatní školy uznávají.

Ve Slovinsku lze také zřizovat soukromé školy, a to buď licencované, které se řídí stejnými pravidly, jako školy státní (v tomto případě získávají od státu 100 % příspěvku na studenta státní školy) nebo ostatní soukromé školy a předškolní zařízení.

Předškolní výchova
Předškolní výchova probíhá v Polsku je určena dětem od 3 do 6 let v předškolních zařízeních nebo v předškolních třídách základních škol. Děti ve věku 6 let mají právo na jeden rok předškolní výchovy a obce mají povinnost jim ho zajistit.
Učitelé předškolních zařízení mají stejná práva, povinnosti a platy jako učitelé 1.-3. tříd základních škol. Příprava učitelů by mělo probíhat na vysokých školách nebo na tříletých postsekundárních pedagogických školách.

Ve Slovinsku je předškolní výuka pro děti od 1 do 6 let dítěte nepovinná. Povinná je předškolní třída před nástupem do školy. V předškolních zařízeních jsou vychovatelé s pedagogickou kvalifikací a pomocní vychovatelé. Vychovatelé se připravují v tříletém vysokoškolském programu na pedagogických fakultách. Jejich povinností je zúčastňovat se dalšího vzdělávání po celou dobu jejich působení.

Povinné vzdělávání
Od roku 197 je v Polsku povinné vzdělávání prodlouženo do 18 let.
Základní školní docházka je povinná (a bezplatná) od 7 do 15 let.. Je rozdělena na dva stupně 1.-.3. ročník a druhý stupeň 4.-8. ročník.
Kurikulum je stanoveno velice volně a určuje minimální hodinou dotaci předmětů týdně pro určité předměty. Hlavními složkami výuky na nižším stupni je blok 12 hodin týdně a zahrnuje polštinu, učivo o společenském a přírodním prostředí, matematiku, ruční práce a technologie, umění a hudbu a tělesnou výchovu. Na druhém stupni mají žáci 22 – 26 hodin týdně.
V Polsku neexistuje standardizovaný nástroj pro hodnocení a posuzování výsledků. Pouze závěrečné známky za pololetí schvaluje pedagogická rada školy. Učitel hodnotí na školále 6 (výborně) až 1 (nedostatečně). Závěrečná zkouška na konci základní školy se nekoná.
Učitelé bývají připravování pro výuku jednoho předmětu. Připravují se na tříletých vysokých školách neuniversitního typu pro přípravu učitelů, dále mohou pokračovat dvouletým studiem na univerzitě a získat magistesrký titul.

Základní vzdělávání ve Slovinsku je osmileté, začíná dovršení 6,5 (výjimečně 6) roku dítěte. Je rozděleno do dvou stupňů po čtyřech letech. Současné kurikulum vychází z Programu činnosti základních škol, který obsahuje pracovní směrnice, učební plán a učební osnovy. Všichni žáci se učí stejné osnovy na stejné úrovni.
Žáci jsou hodnoceni slovně (zejména na nižším stupni) i známkami na škále 1-5. Na konci školí docházky dostávají žáci celkové vysvědčení o ukončení školní docházky. Toto vysvědčení je kritériem pro přijetí na sekundární školy, resp. pro obdržení stipendia.
Vzdělávání učitelů již od 80. let poskytováno v rámci univerzitních programů, které trvají 4 roky a další rok je věnován přípravě diplomové práce. Po skončení programu studenti získávají titul „profesor“ s uvedením aprobace. Další vzdělávání učitelů je právem, ale i povinností na všech úrovních."

Text má přehledné členění, pasáže o vzděláváni v jednotlivých zemích jsou odlišeny barvou písma.