"KOMUNIKACE
Obecnû jde o spojení, ve smyslu spoleãenského
procesu, proto uÏíváme termínu sociální komunikace.
Komunikace je vzájemné sdûlování slov,
my‰lenek a pocitÛ, nejãastûji formou dialogu. V
nûkter˘ch oborech se uÏívá pojmu tok informací.
Pfiedstavuje sdûlování a pfiijímání informací v sociálním
chování a v sociálních vztazích.
Probíhá jak tváfií v tváfi, bezprostfiednû, tak i „na dálku“
(dopisy, vzkazy).
MÛÏe se t˘kat vûcí vzdálen˘ch prostorovû i ãasovû,
abstraktních a neexistujících (pouze na‰e fantazie).
Komunikaãní strategie je pfiedem promy‰lená a je
základem dobrého projevu, aÈ uÏ mluveného nebo
psaného.
V mezilidském styku platí:
• není moÏné nekomunikovat - vÏdy nûco sdûlujeme
• není moÏné nekomunikovat mimoslovnû - nesdûlujeme
si pouhá holá fakta (není dÛleÏité jen to,
co fiíkáme, ale také jak a v jaké situaci to fiíkáme).
• není moÏné nijak se netváfiit - kdyÏ nûco sdûlujeme,
vÏdy se pfiitom nûjak chováme a to prozrazuje,
jak˘ postoj máme k tomu co fiíkáme:
- sdûlujeme svÛj postoj posluchaãi
- sdûlujeme druhému své sebepojetí
- sdûlujeme si kvalitu na‰eho vzájemného vztahu
- sdûlujeme si pravidla na‰eho vzájemného styku
- sdûlujeme si Ïádosti
Komunikace zahrnuje verbální i neverbální sloÏku.
DRUHY KOMUNIKACE MEZI LIDMI
Komunikaci ãleníme podle rÛzn˘ch hledisek:
1. UÎÍVÁNÍ SLOV
verbální (slovní) - jazykové projevy; dÛleÏit˘ je obsah
sdûlení, tempo, tóny fieãi, srozumitelnost, atd.
neverbální - tzv. „mluva tûla“ - mimika, gestikulace,
chování
2. TOK ¤EâI
jednocestná - monolog
dvojcestná - dialog, v mluvení se partnefii stfiídají
• dialog symetrick˘ = oba úãastníci se v hovoru pravidelnû
stfiídají
• dialog asymetrick˘ = jeden úãastník hovofií k druhému
3. TYP KOMUNIKACE
vertikální - komunikace nadfiízeného a podfiízeného
(napfi. rodiãe a dûti, ‰éf a zamûstnanec)
horizontální - komunikace na stejné úrovni (napfi.
kamarádi), vût‰inou na základû stejného sociálního
postavení
4. ZPÒSOB KOMUNIKACE
fietûzová - postupné pfiedávání zprávy od jedné osoby
je druhé (pfii hfie „Tichá po‰ta“, atd.)
ohnisková - ‰ífiení zprávy z jednoho místa a zpût se
informace dostává do centra (pfiedná‰ející k posluchaãÛm)
kruhová - debata ve skupinû, krouÏku
5. TÉMA A ZAHRNUTÍ EMOCÍ
formální - jen 1 téma, které je dÛleÏité a aktuální
neformální - zahrnuty city a emoce, moÏnost více
témat kombinovat
ZÁSADY KOMUNIKACE V DIALOGU
• vzájemnû se vnímat a naslouchat si
• neskákat si do fieãi
• udûlat druhému prostor
• vyjasnûní si problému
• vûcnost, smysluplnost, upfiímnost, taktnost
ZÁKLADNÍ TYPY SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
meziosobní - je pfiirozen˘m v˘chodiskem pro
v‰echny typy komunikace
skupinová - vytváfií sloÏitûj‰í komunikaãní sítû (napfi.
‰kolní vyuãování)
masová, hromadná - uskuteãÀovaná prostfiednictvím
tisku, televize, rozhlasu a jin˘ch médií (Internet
atd.)
MEZIOSOBNÍ KOMUNIKACE
= INTERPERSONÁLNÍ
Realizuje se jazykem, slovy a prostfiedky neverbálními.
Probíhá nejménû po dvou v˘znamov˘ch liniích:
• tematické, obsahové - to je to, co se sdûluje nebo
pfiijímá
• v˘kladové, interpretaãní - to, jak˘ v˘znam tématu
komunikující lidé pfiikládají
Paralelní uÏívání verbálních a neverbálních prostfiedkÛ
je dÛleÏité pro v˘znam toho, co sdûlujeme
(napfi. v˘raz tváfie nebo intonace hlasu rozhodne,
zda poznámka mluvãího bude vyloÏena jako vtip
nebo ironie).
Základní formou verbální komunikace je rozhovor -
zámûrn˘ jazykov˘ styk, v nûmÏ stfiídavû mluví nûkolik
osob a kter˘ probíhá v konkrétní sociální situaci.
Rozhovor je nejbûÏnûj‰í formou interpersonální komunikace
- ãlovûk sdûluje nûco o nûãem druhému
ãlovûku. Pfiedpokladem je znalost systému jazykov
˘ch prostfiedkÛ (stejn˘ jazyk a podobná slovní
zásoba)."