" Na počátku 90. let 20.století, kdy přetrvávala euforie z pádu železné opony a v tehdejší Československé republice se začaly psát nové dějiny, na balkánském poloostrově vyvrcholila krize tehdejšího jugoslávského státu ve válečný konflikt. Válka začala jako politický konflikt, který přerostl v ozbrojené srážky. Měl za následek rozpad bývalé Jugoslávie na dnešní nezávislé státy. Jeho nejkrvavější rozměr se projevil v Bosně a Hercegovině, která se poté stala synonymem pošlapávání základních lidských práv a provádění etnických čistek. Ze svých domovů byly nuceny uprchnout statisíce bosenských občanů, infrastruktura byla zničena. Konec války přišel po dlouhých 3 letech, přesto ještě nějaký čas trvalo, než ustaly veškeré boje. Je nutné podotknout, že země ještě ani dnes není zcela bez problémů a občanská válka na ní zanechala nesmazatelné stopy.


2. Bosna a Hercegovina

2.1. Geografické údaje
Bosna a Hercegovina je součástí Balkánského poloostrova u pobřeží Jaderského moře, kde zaujímá rozlohu 51 233 km2. Země hraničí s Chorvatskem, Srbskem a s Černou Horou. Hlavním městem Bosny a Hercegoviny je Sarajevo.
Obr. 1 – Geografická mapa

Zdroj: Wikipedia
2.2. Obyvatelstvo
Počet obyvatel se pohybuje kolem 4 milionů a zemi lze označit za multietnickou. Přibližně polovina obyvatel se hlásí k bosenské národnosti, z níž většina vyznává islám, méně již pravoslaví a křesťanství. Kolem třetiny obyvatelstva se hlásí k srbské národnosti a vyznává pravoslaví. Necelých 20% se přiklání k chorvatské národnosti a praktikuje katolicismus. Národnostní složení země je následující: 43% Bosňáci, 31% Srbové, 17% Chorvati. Kromě těchto tří národností se v Bosně a Hercegovině setkáváme s dalšími minoritními národy: Romy, Ukrajinci, Albánci, Italy, atd.

2.3. Struktura
Od roku 1918 byly bosenské národnosti zahrnuty do sjednoceného státu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které bylo v roce 1929 přejmenováno na Království Jugoslávie. V jugoslávské federaci patřila Bosna a Hercegovina spolu s Makedonii k nejzaostalejším zemím. Bylo zde umístěno velké množství těžkého průmyslu, které však i v současnosti díky zastaralým technologiím nemůže konkurovat vyspělých státům. Občanská válka uvrhla zemi do politické a hospodářské nestability a zničila v zemi většinu hospodářství a infrastruktury. Hlavním městem země je Sarajevo a jedná se o konfederativní republiku. Země je rozdělena na 3 samosprávní jednotky: těmi jsou Federace Bosny a Hercegoviny, Republika srbská a oběma entitami spravovaný Distrikt Brčko. Federace Bosny a Hercegoviny se skládá z celkem 10ti autonomních kantonů, Republika srbská pak ze 7 regiónů. Měnou Bosny a Hercegoviny je konvertibilní marka.

Obr. 2 – Státní vlajka Bosny a Hercegoviny

Zdroj: Wikipedia


3. Příčiny konfliktu

Dle jugoslávské ústavy, jejíž přijetí se datuje rokem 1974, byl k současným pěti národům (Srbové, Chorvaté, Slovinci, Makedonci a Černohorci) oficiálně přidán šestý – Muslimové. V tomto období také začínají eskalovat nacionalistické problémy. V čele komunistické země autoritativně vládl Josip Broz Tito, za jehož vlády se soužití bosensko-hercegovských etnik dařilo udržovat na poklidné úrovni. Aby byly zavedeny rovné podmínky mezi jednotlivými státy Jugoslávie, bylo zřízeno Předsednictvo SFRJ, nebo-li Předsednictvo Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Titova politika spočívala v sjednocení jednotlivých národů pomocí komunistické ideologie a případná opozice této politiky byla paralyzována pomocí tajné policie.
Dne 4. května 1980 jugoslávský prezident Josip Broz Tito zemřel. Po jeho smrti nastal postupný vnitřní rozklad komunistické strany a zároveň sílil vliv jugoslávských nacionalistů, kteří usilovali o nezávislost jugoslávských republik. Nejprve se situace vyhrotila v jihosrbské autonomní oblasti Kosovo, kde docházelo ke střetům mezi albánskými a srbskými nacionalisty. V roce 1991 propukl srbsko-chorvatský konflikt, který významným způsobem ovlivnil situaci v do té doby poměrně klidné Bosně a Hercegovině. Ačkoliv Srbsko a Chorvatsko byly de facto ve válce, jejich prezidenti Slobodan Miloševič a Franjo Tudjman se i přesto dokázali o budoucnosti Bosny dohodnout. Během tajné schůzky v Srbském Karadjordjevu se oba prezidenti dohodli na tom, že si území Bosny a Hercegoviny rozdělí mezi sebe. Realizaci „Sporazumu II“ však zabránila skutečnost, že se oba prezidenti nedokázali shodnout na otázce budoucnosti srbské menšiny v Chorvatsku."

VŠB - TU Ostrava, Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 1 strany.