Úvod

1.	Heraldika a historie znaků

2.	České a československé státní znaky

3.	Státní znaky ve světě

4.	Co se píše na znacích některých států?

5.	Vexilologie a historie vlajek

6.	Vlajky českých zemí

7.	Skandinávké kříže a Union Jack

8.	Zajímavosti o vlajkách

Závěr
Zdroje

"Postupně se erby ustálily a staly se dědičnými. Zvláště důležitými byly nejen při
válečných střetech k odlišení vojsk, ale také při rytířských turnajích. Bojovalo se
podle předem daných pravidel a poražený se stal zajatcem vítěze. Mohl se
vykoupit, avšak to ho stálo brnění nebo koně. Rytíři v té době byli většinou
negramotní, fungovali jako ozbrojené křídlo. Heraldické symboly se staly náhradou
podpisů, když se rytířské erby dostaly na pečetidla stvrzující pravost listin. S tím
souvisí i vznik heroldského úřadu. Zpočátku heroldi fungovali jako poslové,
vyjednávači, vyhlašovatelé válek, ale i jako rozhočí na výše uvedených rytířských
turnajích. K tomu samozřejmě museli znát jednotlivé rytíře i jejich znaky. Stali se
skutečnými experty ve věcech znaků a erbů, odvodil se název heraldika.
2. České a československé státní znaky
Podle Dalimilovy kroniky obdržel roku 1158 český kníže Vladislav II. Od císaře
Fridricha I. Barbarossy královský titul. Měla tím být oceněna pomoc v boji proti
Milánu, kde se podle kronik česká vojska vyznačovala odvahou i krutostí.
Náhradou za dosavadní orlici získal Vladislav erb se stříbrným lvem v červeném
poli. Otázkou však je, jestli si Dalimil nevymýšlel. Na začátku 12. století se
objevují lev a orel na přemyslovským mincích jako obecná znamení bez souvislosti
s heraldikou. Lev jako heraldické znamení byl použit kolem roku 1213. Avšak není
jasné jestli skutečně šlo o dvouocasého lva, protože otisk na pečeti je nebarevný a
nejasný.
Později se dvouocasý lev stal symbolem českého krále a Čech. Původně se spíše
jednalo o přemyslovský dynastický erb, zatímco zemským symbolem zůstávala
nadále svatováclavská orlice. Postupně s tím, jak se snažili vládci upevnit své
postavením, usilovali o přednostní užívání svého erbu a tím se stříbrný lev stal i
zemským erbem. V této funkci přetrval až do roku 1918. Na rakousko – uherském
znaku mu náleželo místo v horní části zadního štítu rakouské části znaku.
Samozřejmě obsahoval i moravskou a slezkou orlici.
Se vznikem samostatného československého státu v říjinu 1918 vyvstala potřeba
nového výsostného státního znaku vyjadřujícího nejen změnu státoprávních
poměrů, ale i historický vývoj státu. Na základy ankety Jaroslav Kursa připravil
návrh malého, středního a velkého státního znaku, které vycházely z historických
zemských znaků. Výtvarné provedení bylo svěřeno malíři a grafikovi Františku
Kyselovi. Vznik státního znaku provázelo spousta potíží. Vlajka, znak i hymna
byly parlamentem schváleny až v roce 1920. Jedním z návrhů byly řepa, protože
zahračniční pohledávky kryl zpočátku cukr. Československo bylo za první
republiky významným vývozcem. Nakonec přece jen vyhrál dvouocasý lev.
Český lev byl umístěn v popředí a ostatní části republiky se krčily až za ním. Z
horního pravého pole shlížel znak slovenský. V levém horním poli byl znak
Svatováclavscká
orlice
Podkarpatské Rusi. Pravé spodní pole bylo vyhrazeno Moravě a levé Slezku. Velký
státní znak byl doplněno ještě o symboly Ratibořska, Těšínska a Opavska. Vynořila
se i celá řada jiných návrhů – lva zbavovaného koruny nebo lipový list s iniciálami
ČSR.
Malý státní znak ČSR Střední státní znak ČSR
Velký státní znak ČSR
Rok 1939 přinesl rozpad Československa a okupaci českých zemí nacistickými
vojsky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, což byl útvar zcela podřízený Berlínu.
Slovenský symbol ze znaku pochopitelně zmizel, štít byl rozdělen na čtvrtiny, ve
kterých s střídal český lev a moravská orlice. Ministr osvěty protektorátní vlády
Emanuel Moravec prosazoval nový znak, ve kterém by hlavní úlohu hrála německá
orlice držící hákový kříž a český lev a moravská orlice by se krčily pod ní. Naštěstí
se tak nestalo."

Vimperk, Práce obsahuje obrázky a rozsah čistého textu činí 8 stran.