" Kypr je ostrov ve východní části Středozemního moře. Je to třetí největší ostrov ve Středozemním moři po Sicílii a Sardinii. Nachází se 113 km jižně od Turecka a přibližně 120 kilometrů západně od syrského pobřeží. Geograficky náleží k Asii, kulturně však k Evropě. Ve všech částech ostrova se celkem používají tři úřední jazyky řečtina, turečtina a angličtina.
Ostrov je fakticky rozdělen na čtyři části:
1. území skutečně ovládané mezinárodně uznávanou Kyperskou republikou (jižní část ostrova),
2. území ovládané pouze Tureckem uznanou Severokyperskou tureckou republikou (severní část ostrova),
3. Nárazníkovou zónu OSN, táhnoucí se okolo tzv. Zelené linie, pod kontrolou OSN a oddělující území skutečně ovládané Kyperskou republikou od Severokyperské turecké republiky, a
4. dvě vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, které jsou součástí Spojené království (jižní část ostrova).
url.gif ¬
Dějiny
Kypr patří k nejstarším kulturním zemím na světě. Osídlen byl už v době kamenné. V 3. tisíciletí př. Kr. byl důležitým obchodním centrem. Později ho obsadili Egypťané, po nich mykénští Achájové a Peršané a roku 333 př. Kr. se připojil k říší Alexandra Velikého. Roku 58 př. Kr. dobyli Kypr Římané a od roku 395 po Kr. do roku 1184 patřil k Byzanci. Krátké období nezávislosti skončilo roku 1191, kdy ho pod vedením krále Richarda I. Lví srdce dobyla křižácká vojska. Roku 1489 připadl tehdejší námořní velmoci Benátkám.
Kořeny dodnes trvajícího řecko-tureckého konfliktu na Kypru sahají až do doby první turecké invaze roku 1570, po níž následovala tři století turecké nadvlády. Roku 1878 se Kypr stal britským protektorátem. Na začátku první světové války Velká Británie ostrov anektovala a roku 1925 ho učinila korunní kolonií. Prořecké hnutí Enisis, existující od 19. století, se pak zaměřilo i proti koloniální nadvládě a v 50. letech získalo novou podporu ze strany arcibiskupa Makaria. Konflikt zájmů mezi Velkou Británií, Řeckem a Tureckem skončil teprve roku 1959 londýskou dohodou, která Kypru zajistila samostatnost, jež nabyla platnosti roku 1960. Plánovaná změna ústavy ve prospěch řeckého obyvatelstva vyvolala neklid a rozdělení hlavního města Nikósie na turecký sever a řecký jih. Roku 1974 vedl puč řeckých důstojníků proti arcibiskupu Makariovi, hlavě státu, k druhé turecké invazi v dějinách Kypru. Turci obsadili severní část ostrova, asi 40 % jeho celkové plochy. Válečný konflikt měl za následek útěk, vyhnání a nucené přesídlování obyvatelstva. Roku 1975 byl na ostrově zřízen turecko-kyperský stát, který se roku 1983 prohlásil za Severokyperskou tureckou republiku. Mezinárodně ho uznalo pouze Turecko. Zbylých 60 % ostrova se oficiálně nazývá Kyperská republika, neoficiálně Kypr.
V roce 2004 bylo uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, které, pokud by bylo přijato, by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl Annanův plán v severní části přijat 65 % hlasů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.

Kyperská republika, Severokyperská turecká republika
Formy vlády - řecká část: prezidentská republika, turecká část: parlamentní republika
Hlavy státu - prezidenté

V čele vlády - ministersští předsedové
Legislativa - v řecké části: sněmovna s 56 poslanci, v turecké části: sněmovna s 50 poslanci
Soudnictví - nejvyšší soudní rada, 1 nejvyšší soudní dvůr, porotní soudy, obvodní a rodinné soudy
Měna - v řecké části: euro, v turecké části: nová turecká libra

Kyperská republika patří mezi nejmenší členské země Evropské unie, jak co do rozlohy a počtu obyvatelstva, tak rozhodovací váhou v Evropské unii. S rozlohou 9 251 kilometrů čtevečních a necelými 0,8 miliony obyvateli má Kyperská republika 6 poslanců v Evropském parlamentu a v Radě hlasuje 4 hlasy. Díky své poloze ve východním Středomoří je Kypr pro Evropskou unii strategickým obchodním i bezpečnostním bodem. Kypr otevírá cestu do Středomoří i do nestabilního regionu Blízkého východu a k jeho ropným polím a s dokončením ropovodu Baku - Tbilisi - Ceyhan, otevírá cestu i k této energii určené pro Evropu. Během krize v Libanonu v létě 2006 se ostrov osvědčil jako hlavní stanoviště pro humanitární akce OSN."

Gymnázium, Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 2 stran.