"Základním znakem stfiedovûké literatury jsou
ãasto se opakující námûty z antiky nebo z
bible. Hrdinou se nejãastûji stává rytífi nebo
král, pfieváÏnû v heroické, idealizované podobû.
âasto nacházíme jako hlavní hrdiny
také postavy svûtcÛ.
Není kladen dÛraz na obsah literárního díla,
ale na jeho formu.
Typické pro stfiedovûkou literaturu je uÏívání
rÛzn˘ch symbolÛ a alegorií.
Pfiíznaãné je také mnoÏství stejn˘ch námûtÛ
ãi zpracování stejné látky - pÛvodnost díla
nebyla rozhodujícím estetick˘m kritériem.
PÛvodnû vyjadfiovala literatura jen kfiesÈanskou
pokoru a oddanost Bohu, pozdûji pfiibyly
i dobrodruÏné motivy, pfiedev‰ím bûhem
kfiíÏov˘ch v˘prav ve dvanáctém století.
Stfiedovûká literatura byla vytváfiena ve dvou
základních smûrech - literatura duchovní a
literatura svûtská. Mezi literaturu duchovní
patfií duchovní lyrika (modlitby, duchovní
písnû, Ïalmy...), duchovní epika (legendy, apokryfy),
duchovní drama (biblické a pa‰ijové
hry). Do literatury svûtské fiadíme svûtskou
lyriku (dvorská, milostná lyrika), svûtskou
epiku (hrdinské a rytífiské eposy) a
svûtské drama (interludia, fra‰ky).
Literatufie tohoto období odpovídá ve v˘tvarném
umûní a architektufie styl románsk˘. Je
to první univerzální umûleck˘ styl stfiedovûku
(11.-13. st.); typické je masivní zdivo,
kruhovité pÛdorysy staveb, malá okna, stavby
pfieváÏnû duchovního charakteru nebo
pevnosti. Nejznámûj‰í památky v ãesk˘ch
zemích jsou rotundy (Star˘ Plzenec, Znojmo)
a baziliky (Tismice).
Románsk˘ styl byl pozdûji nahrazen gotikou.
Pro ni byly typické ‰tíhlé a vysoké tvary,
vertikální linie vyjadfiuje touhu kfiesÈanÛ pfiekonat
pomíjivost svûtského Ïivota. Typick˘-
mi stavbami tohoto období jsou katedrály a
kostely - Avignon, VídeÀ, Praha."