Seminarky.cz > Maturitní otázky > > > Škola jako sociální prostředí

Škola jako sociální prostředí


Kategorie: Pedagogika

Typ práce: Maturitní otázky

Škola: Gymnázium Jana Blahoslava a Střední pedagogická škola, Přerov, Denisova 3, Přerov

Charakteristika: Práce se zabývá tématem škola jako sociální prostředí. Definuje školu, vymezuje funkce školy, popisuje socializaci a sociální klima školy a nakonec se zaměřuje na spolupráci školy a rodiny.

Obsah

1.
Škola / definice
2.
Funkce školy
3.
Socializace
4.
Sociální klima školy
5.
Spolupráce školy a rodiny

Úryvek

"Škola / definice/ = společenská instituce, jejíž funkcí je poskytovat vzdělání žáků přísluš-
ných věkových skupin v různých organizačních formách podle určitých vzdělávacích programů.
Umožňuje socializaci žáků na skutečný život, zajišťuje jejich rozvoj osobní, pracovní
a občanský.

FUNKCE ŠKOLY :
1. výchovná – zajišťuje převod kulturních vzorců chování a hodnot z jedné generace
na druhou, formování vlastností osobnosti ( kultivace osobnosti)
2. vzdělávací – osvojení obsahu kultury, tj. vědomosti a dovednosti používat. Snaha
dojít od výchovy k sebevýchově.
3. kvalifikační – získání kvalifikace, tj. znalostí, rozvíjení schopností a dovedností
požadovaných pro výkon zaměstnání. Kvalifikace nelze dosáhnout
bez obecně vzdělanostních předpokladů. Úzké specializace rychle
zastarávají. Pokud jedinec nezískal obecnější vzdělanostní základy,
je velmi obtížné ho přeškolovat či doškolovat.
4. integrační – škola podporuje vytváření postojů a dovedností umožňujích sociální
styk a komunikaci ve škole i v širší společnosti. Žáci se učí respektu
k odlišnostem, toleranci. Důležité je vytváření aktivního postoje k živo
tu.
5. selektivní – škola výrazně ovlivňuje přístup k řadě zaměstnání a posléze i k dosažení
sociální prestiže a k materiálnímu zabezpečení. Selekce je prováděna
na různých úrovních : počátek školní docházky, přechod do dalších
zařízeních – přijímací řízení, závěrečná vysvědčení, diplomy, vyloučení
ze školy..
6. ochranná – zakotveno zachovávání tajemství a znepřístupnění důvěrných informací
o žácích, ochrana před sociálně patologickými vlivy apod.
7. resocializační – znovuzačlenění do společnosti ( diagnostické ústavy, dětský domov
se školou, výchovné ústavy)

SOCIALIZACE

Začlenění člověka do společnosti.
Je to celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a tím se začleňuje do společnosti. V procesu
socializace na jedince působí prostředí přírodní, kulturní a sociální a on působí na ně.
Jedinec se stává z „ biologického“ tvora člověkem – kulturní a sociální bytostí, která jedná
podle ustálených pravidel, směřuje své chování ke společensky uznávaným hodnotám
a plní očekávání, role / sociální role je očekávané jednání a chování člověka v jeho pozici/
otec, matka, žák atd./dané společnosti/.Výsledkem procesu socializace je zespolečenštění
jedince / resocializace je znovuzačlenění jedince do společnosti/. Neúspěch socializace
je problém jak pro jedince/ jeho společenské vyloučení/, tak pro společnost / sociální deviace/.
Je problémem tam, kde nebyly vytvořeny dobré podmínky pro socializaci, např. v nefunkčních nebo dysfunkčních rodinách, nejvýrazněji v případě zanedbaných a týraných
dětí. V socializaci se realizuje sociální učení, sociální komunikace a interakce. Socializace
se odehrává v rodině, ve skupině vrstevníků, přátel, ve škole, prostřednictvím masmédií
a práce.
Primární socializace – nejranější socializace , během níž si dítě vštěpuje základní návyky
v citově nabitém bezprostředním světě rodiny. Život v rodině ovlivňuje vývoj jedince
nejvýrazněji, jeho vývoj fyzický, psychický i sociální/ socializaci/. V elementární sociali
zaci/ do 2 let/ se dítě identifikuje s matkou, s představitelkou sociálního světa. Tím současně
utváří i vztah k sobě, k tomu potřebuje prožívat lásku a bezpečí. Klíčovou podmínkou zdravé
socializace je brzké vytvoření vazeb s jinými lidmi, nejen s matkou. Vybudování emoční
jistoty a stability je předpokladem zvládnutí krizí puberty a dospívání a ani v období tzv. veřejné socializace v dětství, kdy roste vliv vrstevníků, neklesl význam rodinného zázemí.

Sekundární socializace –
pronikání dítěte do širší sítě společenských vztahů školy a kolektivu vrstevníků.
Kvalitativně novým prvkem v životě dítěte je jeho vstup do školy. Přestože rodina zůstává
zázemím veřejné socializace, je zřejmé, že setkání se školou staví pozice, role a autoritu rodičů do nového světla. Výchozí rodina řadu svých funkcí plní až v mimoškolní době,
o víkendech, o prázdninách, přitom růst úlohy vrstevníků vytlačuje rodinu a ze sféry volného
času dítěte."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x54113db2e59a2.zip (13 kB)
Nezabalený formát:
Skola_jako_socialni_prostredi.doc (47 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse