Čarodějnictví a inkvizice v novověku, 22 stran

1.	Období novověku

2.	Náboženství

3.	Počátky dějin inkvizice

4.	Inkviziční tribunál

5.	Hon na čarodějnice

6.	Španělská inkvizice

7.	Inkvizice 20. století

8.	Procesy a případy

9.

Závěr

10.

Poznámky

11.	Seznam použité literatury, zdroje

12.	Obrazová příloha

"Charakteristika epochy
Novověk je označení dějinné epochy v evropských i mimoevropských oblastech. Vymezení těchto epoch není jednoznačná záležitost. Přerod z jedné do druhé je dlouhý proces změn společnosti a kultury, nezačíná ale ve všech místech ve stejnou dobu a neprobíhá stejným tempem, proto jsou letopočty počátku nebo konce pouze orientační.
Za počátek novověku je nejčastěji pokládán rok 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Často se uvádí i rok 1485, kdy v Anglii skončila válka Růží, dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453, nebo zveřejnění 95 tezí Martina Luthera roku 1517. Konec novověku a počátek moderních dějin bývá umisťován na závěr 18. století, kdy v roce 1789 proběhla velká francouzská revoluce, nebo ke konci 19. století či na začátek 20. století. Někteří považují i dnešní moderní dějiny jako součást novověku.
V novověku se udála řada velkých změn společenského, kulturního i ekonomického charakteru, společnost se oprostila od středověkého modelu zemědělské výroby k ekonomickým modelům kapitalismu, rozvíjela se osobní svoboda i společnosti, rozvíjel se parlamentarismus nebo ústavnost. Zvyšovala se životní úroveň, vzdělání a kultura, rostla ekonomika. Rozvíjely se technologie, vědecké postupy. Evropské velmoci v novověku vytvořily veskrze celosvětové koloniální říše, díky nim došlo k propojení různých částí světa a urychlování celosvětového vývoje.
Toto období můžeme dále rozdělit na raný novověk, vrcholný novověk a moderní dějiny. Raný novověk lze vymezit obdobím renesance, humanismu a protestantskou a katolickou reformací; vrcholem mocenských střetnutí byla třicetiletá válka. Ekonomiku začalo řídit měšťanstvo, došlo ke vzniku a rozvoji kapitalismu. Zároveň byl ve státním zřízení feudalismus nahrazen absolutistickým režimem. V období vrcholného novověku došlo k průmyslové revoluci, po celé Evropě i USA se děli velké politické změny, revoluce. V 19. století měla rozhodující roli industrializace a vytvoření komunikačních možností mezi Evropou a Severní Amerikou, jako železnic, telegrafu nebo rádia. Vytvářely se moderní státy, sjednotila se Itálie a Německo, probíhal proces demokratizace. Na vzestupu byl filozofický směr nacionalismus, který vyvrcholil revolučním rokem 1848. Postupně docházelo k stále větším konfliktům mezi koloniálními velmocemi i k vnitřním rozporům. Následkem toho začala v roce 1914 první světová válka. Následují moderní dějiny, které pokračují až dodnes.



Náboženství
Téměř po celé Evropě v novověku docházelo k reformacím, tedy náboženským a sociálním hnutím, které si za cíl kladly nápravu církve. To znamenalo rozpad církevní jednoty na katolíky a protestanty. K reformě vyzývalo zejména hlásání církve o chudobě duchovních, kteří si ale libovali v penězích a přepychu. Odpor vzbuzoval i prodej odpustků. Měšťané žádali prostší církev, poddaní chtěli zlepšit své postavení a šlechta chtěla zesvětštit církevní majetek.
Reformace v Německu, Švýcarsku a Anglii
V Německu v roce 1517 Martin Luther, mnich, univerzitní profesor a představitel umírněné reformace, latinsky sepsal 95 tezíObr.1 proti odpustkům, a určil je tak zejména vzdělancům. Teze ale byly brzy přeloženy do němčiny a rychle se rozšířily po celém Německu. Teze vyvolaly velký ohlas a Lutherovi bylo vyhrožováno klatbou, tedy zákazem sloužení mší, bohoslužeb a udělováním svátostí i exkomunikací, vyloučením ze společenství církve. Nakonec byl proti němu vydán wormský edikt. V letech 1521–1522 pobýval na hradu Wartburg, kde překládal Nový zákon. V roce 1530 bylo přijato Augsburské vyznání víry. Nově vzniklé luteránství se rozšířilo i do Saska, Dánska a Švédska.
V letech 1524 až 1526 probíhala v Německu selská válka venkovanů. Propukla ve třech oblastech - v jihozápadním Německu byl vytvořen program 12 artikulů, ve středním Německu byl vůdcem Tomáš Münzer, který hledal přívržence i v Praze, založil sektu novokřtěnců, ale nakonec byl popraven. Sedláky z Tyrol a Solnohradska vedl Michal Gaismair. V roce 1526 však byli za velkých ztrát asi 100 000 lidí, poraženi. Selská válka skončila neúspěchem zřejmě díky špatné organizaci a nejednotnosti, chyběla jim podpora měst a šlechty. V roce 1555 byl přijat Augsburský mír propagující zásadu „Cuius regio, eius religio“ (Čí země, toho náboženství).
Ve Švýcarsku ve stejné době jako Luther vystoupil proti církevnímu úpadku Ulrich Zwingli, který byl v některých názorech radikálnější. Založil novou evangelickou církev, která se rozšířila do švýcarských kantonů i do sousedních německých měst. Dalším švýcarským reformátorem byl Jan Kalvín. Své názory představil v Ženevě. Roku 1540 bylo založeno nové učení, kalvinismus, jeho učení přijímala i šlechta. Kalvínovi přívrženci byli též hugenoti."

Práce obsahuje obrázky. Čistý text o rozsahu 15 stran.