Sametová revoluce, rozsah 31 stran
Obsah:

2.

OBSAH 2

3.

ÚVOD 3

4.	OBECNĚ O SAMETOVÉ REVOLUCI 4

5.	17. LISTOPAD 6

5.1	PRŮBĚH DEMONSTRACE 6

5.2	OČITÁ SVĚDECTVÍ 10

6.	MRTVÝ STUDENT MARTIN ŠMÍD 12

7.	18. A 19. LISTOPAD 14

8.	20. LISTOPAD 16

9.	21. A 22. LISTOPAD 18

10.	23. A 24. LISTOPAD 20

11.	25. A 26. LISTOPAD 22

12.	27. LISTOPAD A ZÁVĚR SAMETOVÉ REVOLUCE 24

13.	MÝTY, KONSPIRACE A ROLE SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ 26

14.

ZÁVĚR 27

15.	POUŽITÁ LITERATURA A ODKAZY 28

16.	OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 29

"V 16:00 se na Albertově sešlo několik tisíc studentů. Podle odhadů to mohlo být 15 tisíc
středoškoláků. V areálu Univerzity Karlovy svůj původně pietní pochod započali proslovy. Nad hlavami nesli transparenty, na kterých bylo například napsáno: „Kdo, ne-li my?
Kdy, ne-li teď?“ či „Už nikdy o nás bez nás“. Proslovu se jako první ujala Monika Pajerová
a následné projevy dostávaly stále větší poltický charakter. Už se nemluvilo pouze
o vzpomínce na Jana Opletala, ale také o tom, že režim není dobrý a národ nutně potřebuje změnu. V lidech narůstala chuť bojovat, vzepřít se a touha po svobodě byla obrovská.
Některé zdroje uvádějí, že se na Albertově sešlo až 50 tisíc lidí. Nicméně bezpečnostní složky měly nakázáno nezasahovat. Na příkaz ministra vnitra Františka Kincla se měla policie držet od účastníků pietní akce dál a nezasahovat násilně. Tajemník ústředního výboru KSČ Miloš Jakeš a pražský tajemník KSČ Miroslav Štěpán se spolu s ministrem vnitra dohodli, že budou pouze hlídat postup akce a zabrání přechodu do centra města. Z těchto kroků je patrné,
že ještě před začátkem manifestace panovaly ve vyšších kruzích velké obavy z možné
protirežimní akce.
K tématu „bezpečností složky“ se musí dodat nějaká čísla. Na bezpečností akci bylo připrave-no 940 členů pohotovostního pluku VB ČSR (Veřejná bezpečnost Československé republiky) a 629 členů SNB Praha (Sbor národní bezpečnosti Praha). Během shromáždění byly
pořádkové jednotky v klidu a pouze SNB zaznamenávala průběh událostí.


Řečníků se na Albertově vystřídalo mnoho. Z těch významnějších je dobré zmínit matematika Miroslava Katětova, který nahlas pronesl myšlenku o nutnosti radikálních změn v Československu. Největší úspěch měl proslov Martina Klímy z uskupení Nezávislých
studentů. Připomněl, že jde hlavně o to, abychom si zachránili svou přítomnost a budoucnost. Z řad demonstrujících se už ozývaly odvážné pokřiky jako „Jakeš ven“ (Jakeš byl generálním tajemníkem KSČ). Klíma dal také vzpomenout na studenty zavražděné v Číně
při tkzv. „Pekingském masakru“, kdy byla čínskou vládou krvavě potlačena demonstrace
za lidská práva.
V 17:00 se průvod dal do pohybu a směřoval na vyšehradský Slavín. Účastníci průvodu nesli v rukou svíčky a křičeli hesla, která jasně vyznívala proti režimu. V 18:00 na hrob Karla Hynka Máchy položili květiny, zazpívali státní hymnu a zapálili přímo na hrobě svíčky.
Tím byl pietní akt ukončen, ale vzbouřený dav v euforii neměl na konec myšlenky.
Průvod se tedy vydal z Vyšehradu do centra Vratislavskou ulicí. V 18:25 byl pochod zastaven u Botanické zahrady. To byl první zásah VB do průběhu demonstrace. Štáb zásah podcenil
a obyčejní příslušníci VB museli být nahrazeni pohotovostními pluky, aby dokázaly masu lidí zastavit.
Tlakem ze zadních řad byli nuceni studenti v prvních řadách protrhnout kordon policistů a ti, aby splnili úkol nepustit průvod do centra, přistoupili k násilí a účastníky začali surově mlátit obušky. Když zadní řady viděly, že tudy cesta nevede, odbočily Plaveckou ulicí na Rašínovo nábřeží. Dav se sice zmenšil na 5 – 10 tisíc lidí, ale při pokřiku hesel „Češi, pojďte s námi!“ se k průvodu přidávali obyčejní lidé z kaváren či restaurací. Velitelé zásahu si byli vědomi,
že nesplnili rozkaz nepustit demonstranty do centra, a tak se rozhodli urychleně přesunout jednotky k Národnímu divadlu, kam demonstranti mířili."