"Ze 118 tisíc Ţidů po válce obývalo Československo pouze asi 18 tisíc. 78 tisíc Ţidů bylo zavraţděno, více neţ 20 tisíc se vystěhovalo do Palestiny a více neţ 3 tisíce do jiných zemí. Po roce 1941 se dbalo na to, aby více neţ kdy jindy byla respektována náboţenská, občanská a společenská práva Ţidů. Mnoho Ţidů brala poválečný rozvoj Sovětským svazem s nadšením, neboť právě Rudá armáda osvobodila jejich národ z koncentračních táborů. Západní státy vnímali pouze jako slabé hráče neschopné zabránit 2. světové válce. V 50. letech se Ţidé museli vyrovnávat s novými problémy – antisemitismus byl sice oficiálně odsouzen, ale začal y jej nahrazovat jiné termíny. Ţidé byli oficiálně souzeni za kosmopolitismus a sionismus, vše bylo přenášeno státním rozhlasem a jednalo se o masivní antisemitskou kampaň. V učebnicích dějepisu se vůbec nesmělo objevit slovo Ţid, ministr potravinářského průmysl zakázal rituální košer poráţku (Novotná, 2013). 60.léta se nesla ve znamení destalinizace, přehodnocování politických procesů 50.let, veřejného odsouzení antisemitismu a rehabilitace obětí těchto procesů. Státní orgány se místo zákazů snaţily ţidovské činnosti spíše usměrňovat. Ţidovské obce se staly legitimní součástí veřejného ţivota – vzkvétala literatura i filmová tvorba. V politické činnosti se soustředilo na ţidovskou mládeţ – byly podporovány výměnné pobyty, letní tábory či pracovní pobyty v izraelských kibucech. Největším tématem 60. let byla oslava výročí tisíce let usídlení Ţidů v Čechách a sedmi set let Staronové synagogy (Novotná, 2013). Období normalizace se pro Ţidy stalo dobou neustálé kontroly ze strany státních orgánů. Stigmatizovat tuto menšinu se staral tajný program Ministerstva vnitra s názvem Pavouk zahájený v roce 1972, jehoţ cílem bylo vytvořit kartotéku všech Ţidů v ČR. V období komunismu bylo v Československu zničeno na 85 synagog, coţ je více, neţ bylo v republice zničeno za druhé světové války (Novotná, 2013)."