"- řeckého ethos = mrav = teorie morálky, věda o morálce
- předmětem zkoumání – mravní jevy, jejich vznik a vývoj, problematiky mravního dobra a zla
- mravnost jako celek v sobě zahrnuje
a, mravní jednání – chování, zvyky jednotlivců a skupin =objektivní stránka mravních jevů
b, mravní vědomí – cítění, přesvědčení = subjektivní stránka mravních jevů
c, mravní cíle –ideje, kodexy mravních hodnot a norem = teoretická stránka mravních jevů

- vliv na utváření morálky mělo vždy náboženství a filosofie
- ve svém vývoji řešila tyto problémy:
1. vztah mezi tím co je, a co by mělo být
2. vztah mezi individuálním a společenským zájmem
3. výběr mezi dobrem a zlem
- dobro – všechno co je užitečné a prospěšné
- zlo – opak dobra
a, zlo metafyzické
- nedostatek dobrého chování, upírání lidské svobody, neplnění závazků vůči druhým
b, zlo fyzické
- katastrofy, nádory, terorismus

Druhy etiky
- rozlišujeme – heteronomní
- autonomní
- toto rozlišení pochází od Kanta (imperativ) – považoval za základní proncip etiky a mravnosti autonomii vůle
1. heteronomní
- předpokládají, že mravní zásady mají svůj původ mimo lidský svět – např. náboženství
2. autonomní
- týká se mě samotného
- I. Kant - kategorický imperativ – obecný formalní zákon mravnosti - ,, Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství” (nečiň zlo ostatním pokud nechceš aby ho oni činili tobě; vždy začni u sebe)

Soudobou etickou teorii představují tyto základní proudy:
1. filosofická antropologie – existencialismus - problémy existence, smyslu života (Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Franz Kafka)
2. systémová filosofie
a, novotomistické řešení – konečný cíl- blaženost v nebi, mravní normy dal lidu Bůh
b, fenomenologické řešení – lingvistické školy – morální je to, co se obvykle za morální považuje
c, marxistické řešení – ve společnosti základní 2 třídy morálky – vykořisťovatelé a vakořisťovaní"

Gymnázium

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ