"Pobytové služby jsou podle zákona č.108/2006 Sb. § 33 takovou formou sociálních služeb, která je spojena s ubytováním v zařízení sociálních služeb. V případě, že jsou tyto pobytové služby poskytované skupině starším občanům (seniorům), tak hovoříme podle téhož zákona dle § 34 o domovech pro seniory.
Domovy pro seniory (do roku 2006 před přijetím nového zákona také často nazývány domovy důchodců) podle Pikoly a Říhy (2010, s. 29) poskytují „… pobytové služby občanům, kteří mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“
Janečková (in Matoušek 2013, s. 434) definuje domovy pro seniory v trochu lidštější a srozumitelnější verzi, a to jako formu „náhradního/alternativního bydlení starých lidí, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí žít ve svém původním domácím prostředí a v přirozené komunitě a volí bydlení ve společenství vrstevníků podpořené nejrůznějšími službami, jež jsou snadno dostupné a odpovídají jejich specifickým potřebám.“
3
Zákon č.108/2006 Sb. § 49 definuje tyto základní činnosti, které musí splňovat a svému klientovi poskytovat každý registrovaný domov pro seniory:
a) poskytnutí ubytování,
b) poskytnutí stravy,
c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
d) sociálně terapeutické činnosti,
e) aktivizační činnosti,
f) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
Z výše uvedených informací je jasné, že se jedná o klasickou institucionalizovanou formu sociální péče, která poskytuje nejen trvalé ubytování a pravidelnou stravu, ale také další aktivizační a terapeutické činnosti včetně ošetřovatelské a rehabilitační péče."