1.

Úvod

2.

Výchova

3.

Dětství

4.

Puberta

5.

Dotyky

6.

Alkohol

6.1	Odpor k alkoholu

7.

Rodina

7.1	Terorizující sourozenec

7.2

Výtky

7.3

Problémy

7.4	Donucovací prostředky

8.

Závěr

„Ale takové představy jsou v mnoha rodinách bohužel skutečností. Rodiče neberou nenápadné otázky svých dětí vážně a odbudou je, že jsou „fakt blbé“. Existují situace, za níž jsou rodiče jasně odpovědni. Myslím, že následující téma má co říct každému. Některé děti jsou obětmi snů svých rodičů. Ne všichni rodiče zvládli za svůj život realizovat vše, co si slíbili. Nešlo to z hlediska časového a finančního. Ale když oni tak toužili, aby se vznášeli lehce na baletních špičkách vyprodaným sálem! No neberte jim tento sen! Ale nestihli to. A tak nastoupí – nedobrovolně – jejich děti, aby jim to splnily. Odpor je marný. Nastupuje vydírání. Dítěti je řečeno, že si něco takového nezasloužili, že je nevděčné a co by jiné děti za to daly, aby se mohly od útlého věku učit dva cizí jazyky, chodit na klavír a ještě na balet. Copak to dítěti není málo? Co by ještě chtělo? Citové vydírání pokračuje s prvními problémy. Dítě se nesnaží, nedaří se mu, přípravu zanedbává. Rodiče křičí jak na lesy. Křičí, protože hrozí, že ani teď nestihnout zrealizovat své sny. Tak se děti rodičům začínají odcizovat. Jsou jimi nepochopeni a nemají v nich oporu. Tak nadaná malířka, která chtěla studovat UMPRUM skončí nad rýsovacím prknem co by stavařka. Rodiče jsou spokojeni. Jejich sny jsou splněny. Její sny jsou vedlejší. Stejně by to dle názoru rodičů nezvládli a hlášky typu: „Ty na to stejně nemáš. Ještě že jsi tam nešla.“ ji mají uklidnit a dodat jí pocit neměnné jistoty, že jí rodiče přece znají lépe a rozhodli se správně. Jenže jejich dítko trápí celý život, jestli na to má nebo ne. Rodiče jí však řídí život od útlého dětství a každá vlna odporu je krutě trestána citovým vydíráním. Dítko ustoupí, nechce aby se potvrdily věty o tom, že nemá své rodiče rádo. Jednou vyletí z hnízda. A je zvyklé poslouchat, zavděčit se všem. Neříká vlastní názor, neboť mu doma bylo řečeno, ať si ho radši nechá pro sebe. Přísloví: „Děti a ryby nemají hlas.“ je prý pravdivé. Udělá vše, co mu řeknete. Nezná vlastní svobodu. Není na ni zvyklé a bojí se. Nechce udělat chybu, protože rodiče stále bedlivě ostřížím zrakem střeží svou ratolest a nepřipustí jediný chybný krok. Proto všechny jeho kroky i na dálku radši řídí sami. Buď matka nebo otec stále vládnou pevnou rukou nad životem svého potomka. Líbilo by se vám to? Je to vůbec snesitelné? Kdo v životě neměl v rukou perly, netouží po nich, neboť nezná jejich krásu a lesk. Nezná jejich cenu a bojí se mít něco tak vzácného, neboť by ztratil něco, co má odmala. Kovový řetěz, který ho táhne a určuje, kde má jít."

V textu místy chybí čárky ve větách.