1.

Úvod

2.	Katastrofa v Černobylu

2.1	Spuštění čtvrtého bloku elektrárny

2.1	Experiment

2.2

Chyby

2.3	Průběh katastrofy

2.4	Záchranné práce

3.

Následky

4.	Situace v Černobylu dnes

5.	Vliv na naše území

6.	Černobyl kontra Temelín

„Katastrofa v Černobylu
V sobotu 26. dubna 1986 brzy ráno došlo na čtvrtém bloku JE Černobyl k výbuchu, který zničil reaktor a způsobil rozsáhlý únik radioaktivních látek do širokého okolí.
Stavba čtvrtého bloku byla dokončena v prosinci 1983. Pozoruhodné je, že výroba elektřiny začala už 20. prosince. Obvykle se totiž ještě asi půl roku po dokončení stavby provádějí testy jednotlivých částí, a teprve poté je elektrárna spuštěna. Avšak Černobyl nemohl čekat. Podle plánu musel být spuštěn do konce roku 1983 a mnoho dní už tedy nezbývalo. Ředitel Brjuchanov byl proto nucen již 31. prosince podepsat dokument o úspěšném provedení všech testů, ačkoliv to nebyla pravda. Jeden z opomenutých testů se týkal nouzového fungování turbíny: když na reaktoru dojde k poruše, musí být turbína schopna setrvačností vyrábět dostatek elektřiny ještě alespoň 45 sekund, než se spustí nouzové generátory. Tato elektřina je pro bezpečnost reaktoru životně důležitá: pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětluje velín i řídící pult. Právě zkouška turbíny byla prováděna v noci z 25. na 26. dubna 1986 a stala se příčinou katastrofy. Jak již bylo řečeno, osudný test měl být správně proveden ještě před spuštěním elektrárny.
Plánovaný průběh experimentu se ale bohužel lišil od skutečného průběhu. Naplánováno bylo, že se výkon reaktoru sníží na nejnižší možný výkon, při kterém je ještě povolen provoz tohoto typu reaktoru, což je snížení na 25-30%. Dále se měla odstavit jedna ze dvou turbín, které jsou připojené k reaktoru, měl se odpojit systém havarijního chlazení a nakonec se měl přerušit přívod páry ke druhé turbíně, přičemž tento krok měl být signálem pro systém havarijní ochrany automatickému odstavení reaktoru. Skutečnost však byla jiná.
První chyba se stala již v podcenění tohoto experimentu v tom smyslu, že byl brán jako elektrotechnická záležitost, bezvýznamná z hlediska jaderné bezpečnosti a řídili ji pouze elektrotechnici, nikoli specialisté na jaderné reaktory.
A tak v pátek 25. dubna ve 13:05 začínají přípravy na zkoušku turbíny, respektive snižování výkonu začalo již jednu hodinu po půlnoci. K tomu je nutno snížit výkon elektrárny, proto je jedna turbína vypnuta. Zároveň je odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu. Ve dvě hodiny odpoledne dispečer Ukrajinských energetických závodů nečekaně žádá o odklad testu - blíží se svátky 1. máje, továrny potřebují dohnat plány. Test je odložen o téměř 9 hodin. Obsluha však již na tuto dobu nechává odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, přestože je to v rozporu s předpisy. Dochází také ke změně směny. Ranní směna byla podrobně informována o celém průběhu pokusu, druhá směna už bohužel ne. Speciální tým elektroinženýrů zůstává na místě, ale v nočních hodinách, kdy opět začíná příprava zkoušky, jsou již značně unaveni. Od 23:10 tedy opět pokračovalo snižování výkonu reaktoru. Je sobota 26.dubna jedna hodina ráno. Operátoři mají problémy s udržením stability výkonu reaktoru, dopustili se totiž několika závažných chyb v průběhu přípravy zkoušky. A to, že operátoři vysunuli regulační tyče, které mají v nouzi zastavit reaktor, výše, než bylo dovoleno předpisy. Operátor ranní směny Uskov později při vyšetřování vypověděl, že by byl učinil totéž, dále také poukázal na fakt, že během výcviku operátorů nezčíselněkrát slyšeli, že elektrárna nemůže vybuchnout. Ale bohužel opak byl pravdou. Právě prudký pokles výkonu reaktoru vedl k tomu, že se štěpná reakce téměř zastavila. V tomto případě měli operátoři ihned definitivně odstavit reaktor. Rozhodli se však, že budou v experimentu pokračovat i přes to, že byl reaktor v nestabilním stavu mimo oblast povoleného provozu.“

Práce obsahuje grafické prvky. Byla vypracována do předmětu Environmentální vzdělávání.