1.	Základní funkce rozvinutých trhů

2.

Pojmy

3.	Základní formy financování podniku

3.1

Kritéria

4.	Podstata úrokového a leasingového daňového štítu

4.1	Vliv na náklady externího financování podniku

5.	Bilanční položky vytvářející strukturu vlastního kapitálu podniku

5.1	Charakteristika

6.	Forma kapitálových vkladů

6.1	Forma podle legislativy

6.2	Forma peněžitých vkladů

6.3	Forma nepeněžitých vkladů

7.	Role kapitálu

7.1	Základní kapitál

8.	Druhy kapitálových fondů akciové společnosti

8.1	Ážiové fondy

8.2	Ostatní fondy

9.

Akcie

9.1

Druhy

9.2	Nominální hodnota akcie

9.3	Vnitřní hodnota akcie

10.	Základní akciový kapitál

11.	Způsoby obstarávání akciového kapitálu

12.	Alternativní možnosti akciových společností při navyšování základního akciového kapitálu

13.	Explicitní náklady akciového financování

14.	Kontokorentní úvěr

14.1

Výhody

14.2

Nevýhody

15.

Směnky

16.	Eskontní směnečný úvěr

17.	Podstata akceptačního a avalového bankovního směnečného úvěru

17.1

Využití

18.	Lombardní úvěr

19.	Střednědobé provozní a dlouhodobé bankovní investiční úvěry

20.	Zvláštnosti hypotéčních úvěrů emitovaných investičními bankami

21.	Souvislost splatnosti úvěru na výši úroků

22.	Zlaté pravidlo financování stálých aktiv

„14. Jaké alternativní možnosti mají a.s. při navyšování základního akciového kapitálu? Objasněte stručně podstatu těchto možností.

1. Úpisem a následnou emisí nových akcií na bázi předkupního práva stávajících akcionářů. Akcionáři uplatňují své opční právo v prvním kole, nebo je přepouštějí dalším zájemcům. Tento způsob lze realizovat tehdy, došlo-li k úplnému splacení dříve upsaných a emitovaných akcií. Lze říci, že je to přísun externích finančních prostředků do emitujícího podniku.
2. Druhý způsob je spjat s využitím možnosti nabídnout akcionářům tzv. akciovou dividendu namísto obvyklejší peněžité dividendy. Jde v podstatě o účetně kap. operaci, při níž nedochází ke změně akcionářské struktury a při které jsou tyto akciové dividendy finančně kryty z té části zisku po zdanění (EAT), které se použije na akciové dividendy. Akcionáři drží nyní více akcií. V rámci této operace do podniku žádné nové externí zdroje nepřibudou a že celková účetní hodnota vl. kapitálu zůstane okamžiku této operace stejná. Změní se pouze struktura vl. kapitálových zdrojů podniku.
3. Třetí způsob je kombinací obou variant. Zvětšení akciového kapitálu jde z části na vrub zisku po zdanění (EAT) prostřednictvím akciové dividendy a z části na bázi úpisu a následné emisi nových akcií. Tento způsob je vhodný, když podnik chce posílit svou celkovou kapitálovou vybavenost na bázi vl. zdrojů, protože jsou v té chvíli dlouhodobé cizí zdroje relativně drahé. Anebo tehdy, když by výplata dividendy z podniku odčerpávala potřebné peněžní prostředky.


15. Jak se určují explicitní náklady akciového financování? Z jakých položek se tyto náklady skládají?

Explicitní náklady představují dvě (tři) základní nákladové položky.
• Emisní náklady tohoto sekuritizovaného způsobu firemního financování. Ty zahrnují bezprostřední náklady akciové emise (tiskové podklady, tisk akcií). Dále sem patří provizní náklady investičním zprostředkovatelům.
• Druhou významnou položkou jsou náklady na dividendy, které společnost vyplácí svým akcionářům. Přitom je třeba rozlišovat, zda se jedná o peněžité, obligační či naturální dividendy.
• K explicitním nákladům je třeba připočítat tantiémy vyplacené členům představenstva a dozorčí rady dané společnosti. Za normálních okolností nebývá ale specifická váha této (třetí) explicitní nákladové položky.“