1.

Buňka

1.1	Schopnosti

1.2

Funkce

1.3

Tok látek

1.3.1

Difúze

1.3.2

Osmóza

1.3.3

Fagocytóza

1.3.4

Transport pomocí bílkovinného přenašeče

1.3.5

Endocytóza

1.3.6

Fagocytóza

1.3.7

Pinocytóza

2.	Cytoplazmatická membrána

3.	Prototrofní organismy

4.	Autotrofní organismy

5.	Heterotrofní organismy

6.	Uvolňování energie buňkou

7.	Anaerobní glykóza

8.	Oxidativní fosforylace

9.

DNA

10.

RNA

10.1	Transkripce

11.	Proteosyntéza

12.	Metabolismus

13.	Reprodukce

14.	Dělení buněk, gametogeneze

14.1

Mitóza

14.2

Meióza

14.3

Amitóza

14.4	Gametogeneze

15.	Látkové složení buňky

„DĚLENÍ BUŇEK, GAMETOGENEZE

Mitóza: Mitóza je nejčastější způsob dělení buněk. Po stránce morfologické je charakterizována zejména změnami na jádře. Z funkčního hlediska zajišťuje mitóza přesnou distribuci genetického základu do obou nových buněk. Rozdělení jadra označujeme jako karyokinezi, rozdělení buňky jako cytokinezi. Samotný proces mitózy probíha ve čtyřech fázích, kterým předchází proces identické replikace DNA:
Profáze: Chromozomy se stávají viditelnými tím, že dochází k jejich spiralizaci - zkracování, a dehydrataci. Jaderná membrána se rozpustí a obsah jádra se smíchá s cytoplazmou, zmizí jadérko. V obou koncích buňky se začíná vytvářet dělící vřeténko. Profáze oproti dalším fázím trvá relativně dlouho - 30 - 60 min.
Metafáze: V metafázi sestupují chromozomy do tzv. ekvatoriální roviny (ve středu buňky) a seřadí se v ní svými centromerami vodorovně. Je dokončena tvorba dělícího vřeténka, které se připojí na chromozomy.
Anafáze: V anafázi se chromozomy v místě centomery podélně rozdělí a rozdělené chromozomy - chromatidy (poloviční), jsou přitahovány zkracováním dělícího vřeténka směrem k opačným koncům buňky.
Telofáze: V telofázi zaniká dělící vřeténko, chronozomy despiralizují a tím přestávají být viditelné. Okolo chromozomů se vytváří jaderné membrány a objevují se jadérka. Uprostřed buňky se začíná vytvářet cytoplazmatická přepážka, která posléze celou buňku rozdělí na dvě dceřiné - dochází k cytokinezi. Telofáze je děj přibližně stejně dlouhý jako profáze.

Meióza: Meióza je zvláštní druh buněčného dělení, při kterém vznikají pohlavní buňky - gamety, nebo haploidní výtrusy - spory. Meiotické dělení probíhá ve dvou po sobě následujících děleních, označovaných jakoprvní zrací dělení - redukční - heterotypické, a druhé zrací dělení - ekvační - homeotypické. Obě dělení probíhají ve čtyřech fázích. Během meiózy dochází k redukci počtu chromozomů na poloviční počet. Princip meiotického dělení je v postatě stejný jako u mitotického s malými rozdíly: V první fázi dělení se chromozomy párují do ekvatoriální roviny ve dvojicích nesoucích stejné geny - tvoří se bivalenty. Dělící vřeténko se napojí nerovnoměrně - stejný chromozom je z jedné strany napojen silněji a z druhé slaběji, z každé dvojice je nerovnoměrné napojení k jiným stranám - tím se docílí toho, že se chromozom nerozdělí, ale celý se přitáhne buď k jednomu nebo druhému konci. Ne vždy dochází k despiralizaci, někdy se rovnou vytvoří dceřiné buňky. Tyto dceřiné buňky nesou poloviční genetickou informaci. Druhá fáze odpovídá mitotickému dělení s tím, že nakonci vznikají čtyři haploidní buňky - tetráda gamet - poloviční genetická informace.

Amitóza: Amitóza neboli přímé dělení je mezi rostlinnými a živočišnými buňkami poměrně řídký jev. Její průběh je relativně jednoduchý. Jádro se protáhne, uprostřed se zaškrtí a úplným oddělením vznikají dvě nová jádra. Ve většině případů se jádrorozdělí rovnoměrně, může ale nastat případ,že se rozdělí nerovnoměrně nebo dokonce fragmentuje ne jader několik. Ke konci dělení jádra se začíná dělit i cytoplazma a vznikají dvě nové buňky.

Gametogeneze: Gametogeneze je proces vývoje pohlavních buněk a rozděluje se na spermiogenezi - vývoj samčích pohlavních buněk, a oogenezi - vývoj samičích pohlavních buněk. Tento vývoj se uskutečňuje v gonádách. Ve vývoji obou typů můžeme rozeznat tři fáze: fázi rozmnožovací, fázi růstovou a fázi zrací."

Práce obsahuje gramatické chyby a překlepy.