1.	Důvod založení Mezinárodního měnového fondu

2.

Cíle MMF

3.	Práva a povinnosti vyplývající z členství

4.	Kurzová politika MMF

5.	Bretton-woodský měnový systém

6.	Vývoj dolaru v 50. letech

7.	Evropské reakce na tento vývoj

8.	Devalvace dolaru

9.	Jamajský měnový systém

"Práva a povinnosti z členství
Jaká jsou práva z členství? Možnost čerpat úvěry při úrokově výhodnějších podmínkách než tržních, možnost aktivně působit na mez. měnový systém,možnost stát se členem Světové Banky, možnost získat zevrubnější informace o zadluženosti RZ, možnost využívat odborné poradenství expertů Fondu a WB, možnost účasti na specializovaných seminářích, členství také vede ke zvýšení úvěrové důvěryhodnosti na mez. kapitálových trzích.
A jaké jsou povinnosti? Složit určenou kvótu ( 25% v SDR nebo ve volně směnitelných měnách a 75% ve vlastní měně), splácet přijaté úvěry, vést hospodářskou politiku směřující k plynulému hospodářskému růstu a stabilní cenové hladině, usilovat o směnitelnost své měny, spolupracovat s orgány Fondu ve všech oblastech vymezených stanovami a poskytovat informace o držbě zlata a deviz, o vývozu a dovozu zlata podle zemí určení a původu, o celkových exportech a importech zboží podle zemí určení a původu, o platební bilanci, o stavu mez. investic, o národním důchodu a cenových indexech.

Kursová politika MMF
Bretton-woodský měnový systém
Nejvýraznější v této oblasti působnosti Fondu je snaha o takový systém devizových kursů, který by nebyl spojen s prudkými výkyvy ale naopak se stabilitou. První v tomto směru byl tzv. Bretton-woodský měnový systém z roku 1944, ze kterého plynula povinnost vyjadřovat paritu národní měny ve zlatě nebo v amerických dolarech, přičemž změna této základní parity o více než 10% musela být konzultována s Fondem. Vzájemné devizové operace pak měly být prováděny v systému pevných měnových kursů při maximální odchylce +-1%.
Proč byl do této funkce zvolen právě dolar? USD byl v té době nejsilnější národní měnou a USA byly po druhé světové válce velmi silnou ekonomikou s výraznou vojenskou i politickou pozicí, které se dále upevňovaly dodávkami zboží do válkou zničené Evropy. Důležitým byl i závazek USA volně směňovat svou měnu za zlato. V roce 1934 se jednalo o cenu zlata 35 USD za trojskou unci zlata, tedy 31,10348g.
Pevné kursy znamenaly závazek členských zemí intervenovat v případě jeho vychýle-ní.Protože pak parity všech kursů byly vyjádřeny právě v dolarech, intervence proti kolísání vlastních kursů vedly potažmo i ke stabilizaci dolaru ve vztahu k ostatním měnám. Z toho však také plyne závislost tohoto měnového systému právě na postavení a vývoji dolaru.

Vývoj dolaru v padesátých letech
V padesátých letech, tedy po druhé světové válce, právě v jejím důsledku, rostla poptávka po dolaru, což vedlo k jeho posilování. Na přelomu padesátých a šedesátých let však pozice dolaru začala slábnout. Příčiny tohoto vývoje lze rozdělit na vnitřní a vnější. Mezi ty vnitřní jsou řazeny státní zásahy do ekonomiky s cílem zmírnit cyklické výkyvy, což však nepříznivě působilo na měnovou oblast hlavně růstem peněžní zásoby. Dále se jedná o inflační růst cen nedoprovázený znehodnocením dolaru, což vedlo ve svém důsledku k poklesu exportu USA, a to se dále projevilo v jejich platební bilanci. Spolu s rostoucím vývozem kapitálu to tedy vedlo k deficitům PB. Vnějšími příčinami pak je zavedení vnější směnitelnosti měn západní Evropy 1.1.1959, které se také projevilo v poklesu poptávky po dolaru z titulu vyšší nabídky jiných měn. Také rostla konkurenceschopnost západoevropských výrobků, což mělo opět negativní vliv na PB USA. Její deficit vedl k poklesu důvěry v dolar a konverzi dolarů za zlato, a tedy k odlivu zlata z USA."

Práce s nízkou informační hodnotou. Práce obsahuje tabulky.
Pozor na aktuálnost některých uvedených informací.