"2. Historie versus současnost dětské kriminality
Je bezesporné, že děti kradly již ve starém Římě, ale není to důvod k tomu, aby kradly i dnes. V minulosti se jednalo spíše o krádeže jako boj o přežití, typu: „Neukradneš jídlo, zemřeš hlady“. Ale otázkou je: je tomu tak i dnes? Jistě, v některých extrémních případech tomu tak být může, ale podle mého názoru se jedná spíše o nezanedbatelné skupinky dětí. V dnešní době krádeže nejsou tolik o přežití, jako o zvědavosti a o pobavení, což tedy úzce souvisí s nudou, kdy děti nemají „nic užitečného na práci“. Velmi často si ani neuvědomují, jak dalece trestný čin páchají. Většinou se též jedná o děti, které vůbec krást nemusí, protože mají doma zázemí. Ale jak jsem již jednou řekla, tyto krádeže jsou páchány většinou z pocitu nudy, nebo tak některé děti chtějí na sebe upozornit.

Jsou též případy, že dítě je natolik finančně zabezpečené, ale i přesto tento fakt spáchá nějaký trestný čin. V tomto případě musíme hledat chybu ze strany rodičů, které se své ratolesti málo věnují a to má pocit méněcennosti a nedůležitosti a tímto způsobem jen chtějí na sebe upoutat pozornost..."