Několik pojetí pojmu charakter. Vymezení pojmu charakter - Otto Ludwig, P. Lersch, S. L. Rubinštejn, H. Saloon, I. Žehlen, R. Neili, H. Remplein. Názory na vymezení charakteru během vývoje - je to soubor či integrace vlastností nebo povahových rysů jedince (Le Senne, většina sovětských charakterologů, např. Kruteckij), charakter je totéž co individualita, to, co je v každém člověku osobité a co vtiskuje celému jeho jednání i životu pečeť osobnosti. V tomto pojetí je charakter jádrem osobnosti (Rubinštejn, Lersch, Vallon aj.), charakterem vyjadřujeme vztažnost jedince k sociálním hodnotám (Remplein, Meili, Žehlen a jiní němečtí charakterologové), charakter v psychologickém smyslu, morální charakter. Podstata a vlastnosti charakteru. Charakterové vlastnosti. Eticko-konvenční reference charakteru a jeho projevů. Formování charakteru. Frommova typologie - neproduktivní orientace (receptivní orientace (přijímání), vykořisťovatelská orientace (brání), křečkovská orientace (uchování), tržní orientace (směna)), produktivní orientace (práce). Vzah charakteru s morálkou. Aktivizační charakterové vlastnosti osobnosti. Charakterové vlastnosti subjektů managementu.

Ukázka z práce:
"Téma charakteru má v psychologii zvláštní postavení. Mnozí psychologové je odmítají, protože v něm spatřují zavádění normativních hledisek, která do empirické vědy nepatří. Ale je skutečně nutné charakter s těmito hledisky spojovat?
Charakter považuji za nejdůležitější složku vlastností ze sociálního hlediska. Je možno jej chápat jako souhrn idejí, citů a tendencí určitého člověka. Myslím si, že charakterové rysy vypovídají především něco o chování jedince, o projevech jeho vztahu k morálním normám a standardům, o tom jak se chová k okolnímu světu, ke svým blízkým…



Termín charakter (odvozený z řečtiny, kde měl původně význam „razidlo“, „pečetidlo“) nabyl v běžné řeči významu eticky hodnotícího. (Člověk je charakterní nebo bezcharakterní podle toho, jak se řídí etickými normami.) Etizující obsah pojmu vedl asi některé psychology osobnosti (Catell, Guilford, Thomae, Tardy aj.) k tomu, že ze svých teorií osobnosti pojem charakteru vyloučili.
Naproti tomu již od dob La Bruyèrových se činí pokusy vymezovat charakter čistě psychologicky bez eticky hodnotícího hlediska. [1]

V odborné literatuře nalezneme velmi mnoho vymezení pojmu charakter. Uvedu některé z nich a samy si můžete povšimnout názorových rozdílů jejich autorů na tento pojem.

o Charakter člověka je často současně i jeho osudem. (Otto Ludwig, německý dramatik)
o Charakter je jádro osobnosti a formuje jeho individualitu. Vyjadřuje unikátnost člověka a vtiskuje jeho chování a celému životu ty znaky, které jsou typické pro jeho osobnost. (P. Lersch, S. L. Rubinštejn, H. Saloon)
o Charakter vyjadřuje vztahy subjektu k sociálním hodnotám (I. Žehlen, R. Neili, H. Remplein) [2]

Za zmínku jistě stojí jméno autora jedné z nejstarších charakterologií, která se nazývá Charaktery a jedná se o Aristotelova žáka Theofrasta, analyzující různé charakterové vlastnosti."