Obnovené zřízení zemské

Kategorie: Historie

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: Vysoká škola finanční a správní, a.s., Praha 10

Charakteristika: Obnovené zřízení zemské byla zemská ústava v Čechách (z 10. května 1627) a na Moravě (z 10. května 1628). Český král Ferdinand II. obě zemská zřízení oktrojoval, tj. vydal bez souhlasu sněmu, na základě vítězství nad stavy v občanské válce a teorie o propadlých právech. Na závěrečné redakci zřízení se podíleli olomoucký biskup František kardinál z Ditrichštejna a pražský arcibiskup Arnošt kardinál z Harrachu. První vytištěné exempláře českého zemského zřízení byly disposici koncem května 1627. Byly vydány německy pod názvem Verneuerte Landesordnung des Erbkönigreichs Böhaimb, úřední překlad do češtiny nebyl ani celý vytištěn.
Obsah:
1. Politické a správní důsledky stavovského povstání a třicetileté války pro české země
2. Příprava změny české stavovské ústavy - vznik Obnoveného zřízení zemského
3. Vyhlášení Obnoveného zřízení zemského
4. Změny, které zřízení přineslo
5. Orgány a úřady při nastolení absolutismu
6. Krajská správa
7. Použitá literatura
Úryvek z práce:
"Změny, které zřízení přineslo
Obnovené zřízení zemské se stalo důležitým pramenem českého státního práva. Byly jím položeny základy moderního právního řádu založeného na kodifikaci práva a potlačení práva obyčejového, nepsaného. Změny, které zákoník přineslo, byly zásadní a dotýkaly se všech oblastí – státního, majetkového i trestního práva, správy, soudnictví. Obnovené zřízení zemské zasadilo stavovskému státu definitivní úder.
Především se změnilo postavení panovníka. Článek A 1 zřízení prohlašoval, že Habsburkové budou v českých zemích vládnou jen z titulu českých králů, ale jako monarchové dědiční. Tím zemské sněmy ztratily důležité právo volby panovníka. Sněmy tak napříště nemohli nového krále ani přijímat, tedy vyslovit s jeho osobou souhlas. Panovník měl právo výhradní pravomoci zákonodárné zakotvené v článku 8. Dle článku 20 mu náleželo právo udělovat inkolát – oprávnění panstva a rytířů k zakupování svobodných statků a tím nabývání politických práv. Zemští úředníci se zodpovídali jen jemu, nikoli zemi. Jakýkoliv zásah do panovníkových pravomocí byl pokládán za zločin urážky majestátu a stíhán trestem smrti.
Nový zákoník změnil složení i kompetence zemského sněmu, kde nyní zasedaly čtyři stavy. Novým a hned nejdůležitějším stavem se stali preláti, až po něm pak stav panský, rytířský a královská města. Práva městského stavu byla omezena, všechna královská města měla na sněmu jen jeden hlas, zatímco každý účastník sněmu ze stavů vyšších měl hlas sám za sebe. Působnost sněmu byla omezena na účast při změnách zemské ústavy, na vyslovení souhlasu s odstoupením i prodejem státního území, právo povolovat berně, ukládat finanční břemena a vydávat k tomu příslušné zákony, právo účastnit se na tvorbě jiných zákonů, pokud k tomu byly výslovně králem vybídnuty. Deklamatoria pak povolila zákonodárnou iniciativu jen po předběžném souhlasu panovníka či jeho zástupce. Zemské sněmy kontrolovali císařští komisaři..."

Tweet

Diskuse