1.

Úvod

2.	Obsah tématu

3.	Přínos pro filosofii dané doby

4.	Přínos pro dnešní filosofii

5.

Závěr

Duch jako Descartova vlastní podoba, v jeho úvaze o lidském duchu předpokládá, že neexistuje něco o čem by mohla vzniknout sebemenší pochybnost. Přitom sám pozoruje, že není možné, aby tedy sám existoval. Předpokládá tedy, že vše co cítí je klamné. "Já něco jsem? Nemám smysly ani tělo. Ani já neexistuji? Jistě jsem existoval, když jsem si něco takového namluvil."6 " Já jsem, já existuji."7 Tyto otázky napadnou jednou asi každého z nás a Descartes to chtěl popsat a vyjádřit se k této věci jako k problému bytí jako takového, odkud vlastně pocházíme a nutí nás k myšlence "jak to doopravdy je". Je to těžké určit jednoznačně, ale přemýšlet, tedy filozofovat se o tom dá. Avšak se zdá, že tento problém je neřešitelný, alespoň pro mně. Můžu o tom přemýšlet, přirovnávat určité asociace, jako Descartes, ale asi těžko se dá přijít na skutečnou podstatu bytí. Proč vlastně žijeme, proč a z čeho jsme stvořeni. Každý jak už jsem se zmínila, má na toto jiný názor a představí si pod tím něco jiného. "Ale co je člověk? Rozumný živočich? Ne, to neřeknu, poněvadž později by bylo nutno zkoumat, co je živočich a co znamená být rozumný, a tak z jedné otázky bych se dostal k několika těžším."8 Z tohoto výroku Descarta to jasně plyne.

Skvěle napsaná práce. K dokonalosti chybí pouze jinak udělaný seznam použité literatury.