1.	Erbenovy pohádky

2.	Klasifikace pohádek Karla Jaromíra Erbena

3.	Popis prostředí

4.

Závěr

5.	Seznam použité literatury

"Erben přistupoval k pohádce podobně jako k lidové veršované epice.
Vycházel ze srovnávacího studia slovanského bájesloví a z teorie o mytickém základu lidové slovesnosti. Snažil se proto svým ztvárněním lidového vyprávění odkrýt předpokládanou původní osnovu báchorkovitého příběhu, v němž se často nacházel domnělý smysl alegorický. V jeho pohádkách převládají náměty kouzelné, které nejlépe vyhovovaly Erbenově snaze odkrývat pod alegoričností pohádky její mytický základ. Proto Erbenovy pohádky jsou skoro vesměs zbaveny místní a časové určenosti.

Erbenovi pohádkoví hrdinové nejsou pouhým papírovým souhrnem lidských ctností a čítankovým vzorem lidské dokonalosti.Vedle dobrých vlastností mají i své slabosti, jimž při svém jednání nejednou podléhají. Pro tyto jejich slabé chvilky má pak Erben sice káravý, ale přesto shovívavý úsměv.

Ve svém uměleckém ztvárnění pohádkové látky postupuje Erben podle dokonale promyšleného kompozičního záměru, jemuž podřizuje improvizační tendence lidového vyprávění. Vypravěčský styl a jazyk nejsou napodobením, nýbrž uměleckou stylizací charakteristických znaků lidového podání a mluvy. Používá všeho, co je pro folklorní pohádku typické a vypravěčsky působivé: úvodních a závěrečných formulí, stručnosti v přímé charakteristice hrdiny a v líčení prostředí, které je dějištěm příběhu, dějového opakování, zákona trojice a ostrého kontrastu. Vyhýbá se stylové a kompoziční rozvláčnosti, která pozornost čtenáře a posluchače odvádí od děje a myšlenku rozmělňuje nebo dokonce zatemňuje."