1) Proměna politického systému po druhé světové válce
2) Nová ústava
3) Ozbrojené síly Japonska
4) Parlament
5) Vláda
6) Soudní moc
7) Místní samospráva
8) Zahraničněpolitická orientace
9) Politické strany
10)Závěr

Ústava Meidži z roku 1889 byla pojata jako dar benevolentního panovníka, kterého uvádí jako „posvátnou a nedotknutelnou osobu“ a svěřila mu velmi široký katalog pravomocí. Ztělesňovala vlastně celé myšlenkové ovzduší předválečného Japonska s jeho důrazem na tradiční autoritu a loajalitu. Poválečné období naproti tomu charakterizovala ochota ke změnám a reformám, proto bývá někdy označováno jako tzv. „druhé otevření“.
Okupační správa informovala o nutnosti úpravy ústavy premiéra Japonska již v září 1945. Reakcí byl jen návrh nepříliš odlišný od Ústavy Meidži. Experti okupační správy proto vypracovali svůj vlastní návrh, který poté projednávali američtí i japonští činitelé. Tuto „osnovu“ dojednával nový japonský parlament a připojil více než 50 dodatků před samotným schválením. Oficiálně parlament novou ústavu přijal 3. května 1947.
Nejvýznačnější inovací této ústavy se stala nová struktura dělby a výkonu moci - jejichž nejasnost, nerovnovážnost a nedostatečná úprava konfliktních situací byly největšími nedostatky císařské ústavy.

Přehledná práce, obsahuje přílohy, poznámky pod čarou.
Uvedena použitá literatura.