1.	Úvod /Světová obchodní organizace/

2.	Světová obchodní organizace

2.1	Vznik a vývoj Světové obchodní organizace

2.2	Organizační struktura a politika WTO

3.	Kdo je v rámci WTO nejmocnější

4.	Konkrétní politika WTO

5.	Dohody platné v rámci WTO

5.1

TRIPs

5.2

SPS

5.3

GATS

5.4

AOAs

6.	Nová témata jednání

7.	Plánovaná reforma cukru

8.	Česká republika je „ plně oddána poslání a cílům WTO“

9.	WTO vyřešila spory Budvaru o název

10.	Použitá literatura

"Organizační struktura a politika WTO
WTO je klíčovou globální institucí zaměřenou na mezinárodní obchod. Své sídlo má ve švýcarské Ženevě a sdružuje 135 zemí světa, dalších 34 má status pozorovatele. V roce 1996 spravovala kapitál 93 miliónů USD a její chod zajišťovalo 500 zaměstnanců. Nejvyšším stupněm organizace je Ministerská konference pořádaná každé dva roky, na níž se scházejí ministři obchodu a průmyslu všech členských zemí WTO. Ministerská konference má pravomoc rozhodovat o záležitostech týkajících se jakékoliv z multilaterálních obchodních smluv (viz dále). Rozhoduje se prostřednictvím konsenzu, pokud není určeno jinak. Každá ze členských zemí WTO disponuje jedním hlasem. Hlavou této organizace je generální ředitel, jehož post v současné době zastává novozélanďan Mike Moore.
WTO je mezinárodní instituce, jejíž úlohou je prosazovat systém pravidel mezinárodního obchodu, které jsou definované GATT, Dohodou o duševním vlastnictví v oblasti obchodu, Všeobecnou dohodou v oblasti služeb a dalšími dohodami. Dále taky plní funkci fóra pro obchodní jednání, řeší obchodní spory, monitoruje národní obchodní politiku, zajišťuje technickou pomoc a trénink pro zástupce z rozvojových zemí a spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi.
Jednou z nejdůležitějších funkcí WTO je řešení konfliktů mezi znesvářenými obchodními partnery. K tomu využívá tzv. Mechanismus řešení sporů (Dispute Settlement Body), který opravňuje jakoukoliv zemi uplatnit obchodní sankce vůči státu, který zavedl bariéry omezující mezinárodní obchod. Tyto bariéry, jimiž mohou být například hygienické či ekologické předpisy, normy na kvalitu výrobků, rozpočtová pravidla, investiční politika a další domácí zákony s dopadem na obchod, považuje WTO za ilegální. Prvním krokem "poškozené" strany je podání stížnosti na jinou zemi. Ta je potom posouzena Tribunálem WTO, jenž sestává ze tří nevolených úředníků a probíhá za zavřenými dveřmi. Žalovaná strana se sice může proti rozhodnutí Tribunálu odvolat, ale po něm už je rozhodnutí definitivní a vstupuje v platnost. Poražená strana má tři možnosti: buď zruší nebo omezí nepohodlný zákon tak, aby vyhovoval požadavkům WTO, může také platit trvalé kompenzace vítězné zemi anebo se připravit na obchodní sankce.
Zastánci tohoto procesu zdůrazňují, že možnost podat stížnost mají všechny členské země WTO. To je sice pravda, ale i kdyby ekonomicky slabší země podala stížnost na průmyslovou velmoc a spor vyhrála, její sankce by silnější zemi ohrozily velice málo. Naopak pokud spor vyhraje ekonomická velmoc, mohou její sankce slabší zemi vážně hospodářsky poškodit."