1.Stručná historie důchodového zabezpečení
2.Vývoj důchodového pojištění po roce 1989
3.ČSSD – sytém NDC
4.ODS – rovný důchod
5.KDU-ČSL - opt-out sytém
6.Analýza a srovnání jednotlivých variant
7.Základní přednosti a nedostatky jednotlivých variant
8.Závěr

Povinné veřejnoprávní sociální pojištění pro rakouskou část Rakouska-Uherska, tj. i pro české země, bylo zavedeno v letech 1888 – 1889 (tzv. Taafeho reforma) pod vlivem Bismarckovy reformy v Německu. Rozvoj průmyslu a celkový společenský pokrok byly hlavním důvodem přechodu od svépomocných spolků, fondů a dělnických pokladen fungujících na principu dobrovolné vzájemnosti k povinnému pojištění zaměstnanců. Československá republika převzala právní předpisy ze sociální oblasti od Rakouska-Uherska a postupně je zdokonalovala. Sociální pojištění však v tomto období bylo organizačně dosti roztříštěné, zejména bylo diferencováno podle stavovské příslušnosti, přičemž byli preferováni hlavně státní zaměstnanci. Po II. světové válce se navázalo na zákonodárství 1. republiky. Situace však byla komplikovaná tím, že fondy sociálního pojištění byly buď zabaveny okupanty nebo znehodnoceny válečným hospodářstvím. Významným mezníkem ve vývoji sociálního zákonodárství v bývalém Československu bylo přijetí zákona o národním pojištění v roce 1948. Zákon byl na svou dobu velmi moderní, pokrokový, vycházel z Beveridgeova modelu publikovaného v roce 1942. Zákonem byla vytvořena nová jednotná soustava národního pojištění, ve které byly do značné míry zrovnoprávněny nároky dělníků a ostatních zaměstnanců a poprvé bylo rozšířeno důchodové zabezpečení i na samostatně hospodařící občany. Po roce 1948 docházelo postupně ke značným deformacím záměrů uplatněných v zákoně o národním pojištění. Nové předpisy byly silně ovlivněny sovětským vzorem.

Přehledná práce.
Není uvedena použitá literatura.