Pro rozbor nebo jakési přiblížení jsem si vybrala kapitolu s názvem Mezi odměnou a trestem, která se zabývá tím, co to vlastně odměny a tresty jsou. Když se řekne trest, každý z nás si představí něco jiného. Starší generaci jistě napadne nějaký ten pohlavek, facka nebo něco horšího, naopak té nejmladší generaci se vybaví zákaz televize, domácí vězení, pozastavení kapesného. Jak můžeme vidět tresty se mění s měnící se společností a jsou taky různé u toho kterého dítěte. Autor říká, že není trestem to, co si pro dítě jako trest vymyslíme nýbrž to, co ono jako trest přijímá a chápe a stejné je to i s odměnami. Tudíž je jasné, že dítě, které chceme trestat, musíme znát. Musíme vědět, co mu způsobuje ten zahanbující a provinilý pocit, kterého se chce co nejdříve zbavit a stejně tak musíme znát to, co mu přináší ten povznášející a velmi příjemný pocit, chceme-li ho odměnit. Většinou se to, co my považujeme za trest nebo odměnu ztotožňuje s tím, co dítě jako trest nebo odměnu přijímá. Díky tomu nedochází k dilematům, kdy je člověk v rozporu sám se sebou. Mám namysli situaci, kdy chci dítě odměnit a myslím si, že krabice bonbónů bude to nejlepší a dítě mi je opovržlivě hodí k nohám s tím, že větší odměnou by mu bylo, kdyby si mohlo jít ven zakouřit. Což pro mě jako nekuřáka a vychovatele určitě není ta správná a nejlepší odměna, kterou bych si pro dítě připravila.

Dobře napsáno, možná se spíše jedná o formu úvahy či eseje.