Úvod
1.Situace před začátkem krize-období růstu
2.Počátek krize a její hlavní příčiny
3.Specifika Jižní Korei
4.Průběh krize v Indonésii
5.Tchaj-wanský „ zázrak “
6.Závěr-situace dnes a vyhlídky do budoucnosti
Závěr

"4.Průběh krize v Indonésii

Indonéská ekonomika začala prudce růst v 70. letech, mimo jiné díky objevu nalezišť ropy. Proto dosahovala téměř zázračného růstu HDP - okolo 8 %. Hospodářská krize se ovšem nevyhnula ani této zemi . Tamní měna se za necelý půlrok propadla o více než 80 % (během jednoho lednového týdne dokonce o 25 %) a objevily se tu odjinud dosud neznámé případy rabování obchodů a panických nákupních horeček. Jak je možné že se země, která vykazuje osmiprocentní růst HDP dostala do takovéto situace? Indonéské hospodářství mělo totiž také jistá specifika. Většina megalomanských projektů byla úzce provázána s rodinným klanem prezidenta Suharta. Jeho rodina podle odhadů kontroluje majetek v astronomické výši 50 miliard dolarů a pravděpodobně má také miliardová konta v zahraničí.. Není třeba dodávat, že většina podniků ovládaných Suhartovou rodinou požívala zvláštních privilegií včetně úlev na daních, vysokých ochranářských celních sazeb a dokonce i státních dotací. Ve světle nových informací se tedy vynořuje otázka, jak vlastně mohli zahraniční investoři považovat indonéskou ekonomiku za zdravou. Nevěděli snad o rozsahu tamní korupce? Nebo byli zlákáni zázračnou mírou růstu a výnosnosti investic, které se rychle zhodnocovaly a přinášely vysoké dividendy?

5.Tchaj-wanský „ zázrak “

Při hledání odpovědi na otázku o příčinách krize se stále častěji cituje příklad Tchaj-wanu, tedy země, které se krize na rozdíl od ostatních asijských tygrů jako "zázrakem" vyhnula. Možná to ale nebyl zázrak. Na Tchaj-wanu se totiž zřejmě vyvarovali téměř všech chyb, kterých se dopustily ostatní země v regionu.
Ostrovní země se může chlubit jen malou zahraniční zadlužeností a tradičně solidní bankovní regulací. Zatímco v Koreji či v Indonésii byly hlavním motorem růstu obrovské konglomeráty, na Tchaj-wanu hrají rozhodující roli malé a střední firmy - dokonce i v sektorech, kde něco takového donedávna považovali ekonomové za nemožné, například v chemickém průmyslu. Většina tamních podniků také podniká bez velkých nároků na kapitál. Zpravidla vyrábějí "jen" komponenty pro výrobky zahraničních firem a samy přitom některé komponenty dovážejí. Možná hraje roli i skutečnost, že Tchaj-wan je již několik let demokracií s režimem o poznání svobodnějším, než je například indonéský.

6.Závěr-situace dnes a vyhlídky do budoucnosti

Ještě nedávno by asi nikdo nevěřil, že z východní Asie mohou začít přicházet optimistické zprávy. K hroutící se Asii se přidalo ještě Rusko a vyhlídky všech mladých trhů vypadaly stále temněji. Dnes se situace vyvíjí zcela jinak a překvapuje i ty největší optimisty. K mírnému oživení (2-4% růst HDP) dochází v Jižní Koreji, Thajsku, Malajsii a na Filipínách a jisté známky oživení lze zaznamenat i v zemi postižené doslova hospodářskou katastrofou, tedy v Indonésii. Na akciových trzích v Malajsii a Thajsku se za poslední rok zdvojnásobily ceny a burzy v Soulu a Singapuru se dokonce dostaly na předkrizovou úroveň. Do jaké míry je toto oživení zdravé a udržitelné? A je opravdu tak zázračné a překvapivé?

V době, kdy asijská krize vrcholila, tvrdila většina analytiků, že bez složitých a bolestivých reforem se nemůže nic pozitivního změnit: je prý třeba odstranit korupci, pročistit bankovnictví, zavést skutečný bankovní dohled, rozbít finančně-průmyslové konglomeráty, odstranit vazby podnikání na politiku apod. K něčemu takovému dochází, ale jen velmi pomalu, procento špatných úvěrů v thajských bankách například dále roste a jihokorejské konglomeráty jsou rozbíjeny jen váhavě. K mírnému oživení dochází i bez reforem. Firmy a domácnosti začínají opět spotřebovávat a investoři investovat."