1.Romantismus

2.	Anglický romantismus (Byron, Shelley, Scott, Hugo, Stendhal, Musset)

3.	Německý romantismus - Hoffmann, Grimmové. Ruský romantismus - Puškin, Lermontov,Gončarov,obsahy nejdůležitějších děl.

4.	Polský romantismus - Mickiewicz.

5.	Romantismus u nás - Mácha - podrobný rozbor Máje, Erben, Tyl, Frič, Sabina.

"Romantismus není pouze umělecký směr, ale především životní pocit a postoj člověka. Je to nový způsob nazírání člověka na svět. Výrazně se vymezuje oproti předešlému klasicismu, především proti jeho striktnímu řádu. V popředí stojí nespoutaný cit, zákon symetrie je nahrazen tvarovou bohatostí.
Kolébkou romantismu je Anglie počátku 19. století. Odtud se rozšířili romantické ideály do celé Evropy. Je to směr ryze subjektivistický a individualistický. Tím reagoval na nové vztahy ve společnosti. Romantismus je v jistém smyslu revoltou, je to preferování tvůrčí svobody a nezávislosti, ale také touha po harmonii s přírodou.
Velkým inspiračním zdrojem romantiků se stala gotika. Dostatek námětů pro výtvarná a literární díla poskytovala především její tajuplnost.
Umění romantismu
Malířství
Romantičtí malíři často vybírali své náměty ze středověkých dějin, či ze soudobých dramatických událostí. V jejich dílech převládá napětí. Pokud se jedná o krajiny, většinou o krajiny tajuplné a neklidné. Z nejslavnějších romantických malířů zmiňme alespoň Francisca Goyu (Španělsko) a Josepha Wiliama Turnera (Anglie). Z českých malířů nejvíce prosluli Josef Mánes a Julius Mařák.
Architektura
Romantická architektura se často vrací do gotiky a někdy lze těžko určit, zda stavba je ještě romantická, či její vzhled souvisí s novogotickými tendencemi v druhé polovině 19. století. Mezi známé romantické památky patří například budova londýnského parlamentu, zámek Hluboká, Lednice a Schwarzenberská hrobka v Třeboni.
Podoby literárního romantismu
Základní životní pocit romantiků byl způsoben jejich velice citlivě vnímaným rozporem mezi ideály, sny a dobovou skutečností. Lze také říci, že jejich smysl pro svobodu jedince narážel na nesvobodu ekonomickou a politickou. Tento protiklad srdce versus svět měl za následek rozčarování a zklamání. I literatura se nesla v obdobném duchu. Východisko z této deziluze však nebylo u všech autorů stejné. Mnozí autoři hledali protiváhu k současnému světu v nějakém vyšším a hodnotnějším systému. Ve skutečnosti se však jednalo spíše o odklon, někdy dokonce o únik od skutečnosti do iluzorního, vymyšleného světa. Někteří autoři nacházeli pocity naplnění v historii. (Walter Scott), jiní unikali k fantazijnímu světu, legendární mystice. Někteří se přimkli k principům lásky, jež měla být mocnější než těžkosti světa. (J.K.Tyl), nebo k lidové tvorbě a mytologii (K.J. Erben).
Někteří autoři se dokonce rozhodli svou rozervanost presentovat i svým aktivním životem. Sami tak naplňovali romantické ideály a jasně a srozumitelně dávali najevo svůj nesouhlas. Takový romantismus mohl mít podobu například Máchovy rozervanosti, nebo Byronova pesimismu. "