1.

Úvod

2.	Koncepce odpovědnosti v právní vědě

3.	Obsah a forma právní odpovědnosti

4.	Normativní základ právní odpovědnosti

5.	Státní donucení

6.	Druhy a funkce právní odpovědnosti

7.

Závěr

"5. Státní donucení

Z pohledu obecné teorie se uplatňuje dělení na přímé a nepřímé donucení. Prostředky přímého donucení směřují přímo k vynucení stavu vyžadovaného právní normou. Výsledkem použití prostředků přímého donucení je splnění povinností stanovených aktem aplikace práva, jestliže nebylo toto plnění dosaženo prostředky nepřímého donucení. Přímé i nepřímé donucení předpokládá porušení určitých povinností stanovených právní normou nebo smlouvou. U nepřímého donucení je vydání aktu aplikace práva a v něm stanovená povinnost vyjádřením nepřímého donucení ve smyslu požadavku splnění povinnosti. Přímému donucení zpravidla předchází vydání aktu aplikace práva. Charakter i zvláštnosti prostředků státního donucení závisí na cílech, funkcích a způsobu , jakým zabezpečují právní pořádek. Donucení je specifický státně - právní institut. Státní donucení je spjato s normativností práva. Jak již bylo uvedeno výše, donucení představuje pouze jednu z metod uskutečňování státní moci a normativnost práva je konec konců zabezpečována státním donucením. Státní donucen je tedy formou činnosti státních orgánů na základě zákona, s cílem reálného zajištění fungování zákonnosti. Právo, jako podílející se na řízení společnosti, zprostředkovává podstatu státního donucení, jako jedné z metod uskutečňování státní moci, neboť stanoví právní základ použití prostředků a forem státního donucení. Donucení je tedy realizováno činností státních orgánů na základě práva a směřuje k zabezpečení splnění povinnosti ze strany povinného subjektu. Podmínky použití, formy a prostředky státního donucení jsou zakotveny právem. Samotná sankce právní normy není donucením, ale stanoví následky (ve smyslu obsahu, rozsahu a postihu rušitele) na případ porušení povinnosti. Obsah práva, vyjádřený sankcí, je realizován povinným subjektem na základě aplikační činnosti státního orgánu, rozhodnutí státního orgánu, tedy zrealizovaného donucení směřujícího k zabezpečení splnění právem stanovených povinností. Činnost státního orgánu je přesně vymezena zákonem a tímto i proces uskutečňování donucení. Státní donucení je neoddělitelnou součástí procesu realizace práva, resp. aplikační činnosti státních orgánů. Je uskutečňováno na základě zákona a v mezích zákona, s neustálým zabezpečováním zákonných práv těch subjektů, vůči nimž je používáno. Vydání rozhodnutí státního orgánu představuje formu státního donucení. Sankce se jeví donucením pro rušitele až procesem aplikace práva, ukončením procesu aplikační činnosti státního orgánu. Sankce se jeví předpokladem státního donucení, a aplikační činnost státního orgánu (na základě zákona a v mezích zákona) představující proces donucení se jeví být způsobem faktické ochrany právem stanovených oprávnění (tzn. právem chráněných zájmů) a zabezpečující realizaci povinnosti ze strany rušitele (ve smyslu uložení trestu, výkonu trestu, splnění původní povinnosti atd.). Obsahem právní odpovědnosti je výsledek procesu státního donucení a použití prostředků právního donucení zabezpečujících realizaci povinnosti (odpovědným subjektem - tím, kdo nese odpovědnost) stanovené hmotným právem. Odpovědnostní vztah je formou zabezpečení realizace obsahu právní odpovědnosti. Ve spojitosti s uskutečňovaným státním donucením ke splnění povinnosti odpovědným subjektem vznikají mezi státním orgánem a odpovědným subjektem práva a povinnosti zabezpečující způsob a podmínky realizace, tedy celý proces splnění této povinnosti."