1.

Dětství

1.1	Rodinné zázemí

1.2	Školní docházka

1.3	Vyšší vzdělání

2.	Objevy na poli fyziky

2.1	Teorie relativity

2.2	Fotoelektrický jev

3.	Profesorská kariéra

3.1	Rozvoj teorie relativity

3.2	Poznatky o luminiscenci

4.	Einsteinův pacifismus

5.	Ostatní zájmy

5.1

Filozofie

5.2

Politika

"V r. 1905 také podal vysvětlení fotoelektrického jevu, za který získal v r. 1921 Nobelovu cenu, neboť šlo o obohacení kvantové teorie, zabývající se nejmenší možnou hodnotou určité fyzikální veličiny. Fotoelektrický jev v podstatě vysvětluje závislost emise elektronů na frekvenci dopadajícího světla, čímž je podán důkaz kvantové struktury světla. V přednášce o fotoelektrickém jevu vyslovil předpoklad existence fotonů čili částic světla. Protože interferenční (složené, vzájemně se ovlivňující) pokusy již dávno potvrdily, že světlo sestává z elektromagnetických vln a protože se považovalo za samozřejmé, že vlny a částice jsou protikladné pojmy představovala Einsteinova hypotéza radiální a paradoxní rozpor s klasickou teorií.

V r. 1908 německý fyzik Alfred Heinrich Bucherer experimentálně dokázal zvýšení hmoty rychlých elektronů, tudíž jeho pokusy doložili správnost Einsteinovy speciální teorie relativity z r. 1905.
Od roku 1911 působil Albert Einstein jako profesor na německé univerzitě v Praze, Curychu a od r. 1913 jako ředitel výzkumného ústavu císaře Viléma. Roku 1915 formuloval obecnou teorii relativity, která o principu relativity pojednává rozsáhleji než speciální teorie relativity z r. 1905. Einsteinovým východiskem byly úvahy o vlastnostech fyzikálních zákonů vyjadřujících chování materiálních objektů ve zvolené soustavě souřadnic při přechodu v jinou soustavu souřadnic. Zatímco při pozorování v inerciálních systémech, tedy v systémech pohybujících se rovnoměrně, platí speciální teorie relativity, popisují závěry obecné teorie relativity také systémy urychlované. To předpokládá vzít v úvahu též gravitační pole.

Rozhodujícím předpokladem této teorie je rovnost hmoty tíhové a setrvačné, podle které fyzik v uzavřeném systému nečiní rozdíl mezi účinkem konstantního zrychlení a účinkem gravitačního pole. Tento fyzikální poznatek vede zpět ke strukturálním vlastnostem hmoty a prostoru, na který přestávají platit klasické (euklidovské) zákony geometrie. Tyto zákony zahrnují základní věty o součtu úhlů v trojúhelníku a o shodnosti, odvěsnovou větu apod. Tzn. Einsteinova obecná teorie relativity vychází z předpokladu, že účinky přitažlivosti nejsou vyvolávány fyzikálními silami v normálním smyslu slova, ale spíš jsou důsledkem zakřivení prostoru samého. Einstein tuto teorii nejen vypracoval, on ji vyjádřil i matematicky. Na základě této matematické podoby se již daly dělat předpovědi a ověřovat hypotézy. Následná pozorování – z nichž nejslavnější byla učiněna během úplného zatmění slunce – opakovaně potvrdila, že jsou Einsteinovy rovnice správné. Existence gravitačních polí způsobuje více či méně "zakřivení" čtyřrozměrného časoprostoru. Toto zakřivení je místně rozdílné.

Obecná teorie relativity se ovšem ostatním vědeckým zákonům vymyká hned v několika směrech. Einstein tuto teorii neodvodil od pečlivých experimentů, ale čistě racionalisticky, jak se o to pokoušeli řečtí filosofové a středověcí scholastici (dogmatici, lpějící na nezdůvodněných názorech, strnulí v myšlení). Ovšem na rozdíl od těchto hledačů mechanické teorie krásy a symetrie, které neobstály v zatěžkávací zkoušce experimentu, Einsteinova teorie dosud úspěšně odolává všem testům. Na rozdíl od speciální teorie relativity se dá obecná teorie relativity ověřit jen velmi těžko. Přesto vedla k předpovědi jevů později experimentálně potvrzených."