.

Ve své první novele z cyklu černé pentalogie Veletrh splněných přání (1964, s podtitulem Příběh pokleslé aktivity) nás zavádí do svého oblíbeného Ústí nad Labem, kde sledujeme příběh chemika Milana Renče, který pociťuje ve svém zaměstnání nesmyslnost své pracovní aktivity a zcela jí přestává brát vážně. Kompenzací pocitů bezduché loutky jsou mu pak

erotická dobrodružství, která však končí v bezinvenčním stereotypu, ne nepodobném znechucení z celého okolního světa.
Stylově nejvyhraněnější ze všech Páralových próz je hned následující Soukromá vichřice (1966, podt.Laboratorní zpráva ze života hmyzu). Autor zde na příkladu čtyř partnerských dvojic plně rozvijí svoji víru, podle níž je láska jenom iluze, život jen tupé vegetování a každý den tohoto života pouhým kruhem stále stejných, do posledního detailu opakovaných činností, zvyků i návyků. Jako náhražku pocitu radosti ze života prezentuje Páral erotiku - únik z tohoto uzavřeného stereotypu do radostnější a životně naplněnější skutečnosti podle něj není možný. Lze jít pouze z cechu do cechu a z postele do postele, z města do města…
Podobnou pachuť pociťuje i hrdina následující novely Katapult (1967, s podt. Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje), v němž mladý chemik Jacek Jošt utíká z rodinného stereotypu dokonce v sedminásobném milostném vztahu k ženám nalezeným podle inzerátu. I on však poznává, že všechny jeho partnerky mají své vlastní představy o štěstí a sám začíná pociťovat ze svých "služebních cest" únavu, kterou se rozhodne řešit návratem k vlastní rodině. Už je ale příliš pozdě - symbolický závěr poukazuje na to, že jednou vystřelený projektil katapultu již nelze zastavit. Jacek Jošt proto umírá jako jediný z pasažérů, když je vystřelen uličkou mezi sedadly přímo na pilotní kabinu.

Graficky přehledné.
Neobsahuje použitou literaturu