1) Úvod
2) Co je to inkvizice
3) Systém inkvizice
4) Velké procesy v českých zemích
5) Závěr
6) Resumé

Inkvizice nebyla stvořena k ničemu jinému, než k pronásledování a vymýcení kacířství. Kacířstvím se rozumí uvědomělé odmítání katolické víry a otevřené zastávání chybných názorů. Za kacíře byl tedy považován ten, kdo byl obeznámen s katolickým učením, popíral je a propagoval odporující názory.
Ovšem ve středověku neexistovala žádná přesná definice kacířství a kacíře, a tudíž vše záviselo na libovolném výkladu těchto pojmů. Tisíce nevinných lidí se stávaly obětí inkvizice v důsledku udání, touhy inkvizitorů zmocnit se jejich majetku nebo fanatismu zaměstnanců inkvizičních tribunálů.
Křesťanství samo sebe do této doby prezentovalo jako náboženství všeobecné lásky, milosrdenství a odpuštění. Když inkvizice své oběti nelidsky mučila a přisuzovala nesmyslné zločiny, tvrdila, že je to vše ve jménu křesťanského milosrdenství, že trest za pozemské hříchy vykoupí to nejcennější – lidskou duši a po smrti zajistí věčný její blahobyt.
Inkvizice potlačovala zárodky všeho nového a brzdila sociální a duchovní rozvoj lidské společnosti. Ale vrchol inkvizičního teroru zavinilo až rozhodnutí papeže Inocence IV., který povolil v rámci výslechu používat násilí a mučení.
Ale co přesně pod pojmem inkvizice chápeme? Encyklopedický slovník o inkvizici říká: „inkvizice – vyšetřování podle pravidel inkvizičního procesu, od raného středověku prováděné církevní institucí, většinou za pomoci světské moci. Jako samotná se inkvizice konstituovala až v průběhu středověku v souvislosti s údajným ohrožením církve kacíři. Církevní postup byl původní záležitostí biskupů; později se zapojilo do pronásledování i světské právo. Od konce 12.stol. se inkvizice dostávala pod papežskou kontrolu. Od začátku 13.stol. kacíři vydáváni k potrestání světské moci a mezi oběma složkami nastolena spolupráce; začala praxe upalování na hranici, v polovině 13. stol. Papežem Inocencem IV. povoleno mučení. Inkvizice centralizována v papežský úřad vedený inkvizitory, převážně dominikány. Pronásledování kacířů často motivovalo politickými a hospodářskými důvody (templáři ve Francii za Filipa IV. Sličného). Svého vrcholu dosáhla inkvizice v Itálii, Francii, Španělsku, kde se od roku 1478 stala státním úřadem, v Německu spojena od poloviny 15. stol. S pronásledování čarodějnic. Význam inkvizice poklesl vlivem osvícenské kritiky a odtržením církve od státu; její existence v některých zemích do 19. stol. V českých zemích zrušena Josefem II. Nejvyšší institucí pro všechny soudy ve věcech víry se po reorganizaci v souvislosti s protireformací stalo v roce 1542 tzv. Sanctum Officium, které bylo 2. vatikánským koncilem 1965 přeměněno v kongregaci pro věci víry; tím inkvizice v podstatě zanikla.“

Přehledně zpracované.
Obsahuje použitou literaturu.