1.	Charakteristika

2.	Vznik zástavního práva

3.

Funkce

4.	Typy právních vztahů

5.	Zánik zástavního práva

6.

Zástava

" Zástavní právo můžeme zařadit do práv k věcem cizím (obsažených v § 151 OZ a následujících). Základním účelem, smyslem existence zástavního práva je zajištění práv na plnění a povinností splnit závazek, vyplývajících ze závazkového právního vztahu (§ 488 a následující). Právu věřitele na plně-ní odpovídá povinnost dlužníka splnit závazek, a to řádně a včas. Věřitel může rovněž splnění povinnosti vynutit (za využití zákonných možností), a tak dosáhnout uspokojení své pohledávky.
Věřitel má přitom výběr z několika způsobů uspokojení své pohledávky. Z nich zvolí podle povahy konkrétního případu zřejmě ten, který povede co nejrychleji a s nejmenšími překážkami k cíli, tj. ke zpeněžení dlužníkova majetku nebo k dosažení plnění z dlužníkových pohledávek vůči jeho dlužníkům (tzv. poddlužníkům).

Právo zástavní má ve srovnání s jinými druhy zajištění práv a povinností nejednu výhodu. Zatímco ručení může ztratit na spolehlivosti v souvislosti s proměnami majetku ručitele, předvídané srážky ze mzdy (popř. jiných příjmů) se ukáží nerealizovatelnými v důsledku jejich změny, atd., zástavní právo oproti tomu představuje pro věřitele o mnoho vyšší stupeň jistoty. Proto se také zástavní právo využívá v praxi častěji než jiné způsoby zajištění práv a povinností. Zvláště to platí tam, kde má být zabezpe-čeno uspokojení pohledávky s dlouhodobou splatností.
Mezi zástavními právy zaujímá přední postavení zástavní právo k nemovitostem, označované jako hypotéka (tzv. hypotekární zástavní právo). Jde o nesporně spolehlivější prostředek uspokojení věřitele než zástavní právo k věci movité nebo k pohledávce. Je tomu tak proto, že tržní cena nemovitostí, zvláště pozemků, je vystavena mnohem menšímu cenovému kolísání než cena movitých věcí nebo solventnost poddlužníka.

II.
Ke svému vzniku potřebuje zástavní právo současnou existenci tří základních prvků; zajišťovanou pohledávku existentní, zástavu (předmět zástavního práva) a právní skutečnost, kterou zákon ke vzniku zástavního práva požaduje.
Je nutno zdůraznit, že zástavním právem lze zajistit jen pohledávku platnou a také žalovatelnou. Zajištění se vztahuje i na příslušenství pohledávky, tj. na úroky, úroky z prodlení, popř. poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (§ 121 pdst. 3). Zajistit lze v podstatě jen peněžitou pohledávku s uvedením její výše spolu s výší úroků a úroků z prodlení.
Zástavou, mají-li jí být hmotné věci, může být jen věc, v jejímž zcizení by zástavci nic nebránilo. To znamená, že musí jít o věc zcizitelnou, v jejímž nakládání není vlastník nijak omezen. Musí jít o samostatnou věc v právním smyslu a zároveň o věc jednotlivě určenou. Zástavní právo se vztahuje nejen na zástavu samu, nýbrž i na její příslušenství a přírůstky; z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.
Předmětem zástavního práva může být spoluvlastnický podíl k věci, neboť s ním lze rovněž nakládat. Zatížením spoluvlastnického podílu zástavním právem nejsou ve svých právech k věci (ani v předkupním právu dle § 140 OZ) nijak dotčeni ostatní spoluvlastníci."

Seminární práce z občanského práva hmotného.