1.

Úvod

2.	Život Kryštofa Kolumba

3.	Před prvním vyplutím

3.1	Portugalsko

3.2

Španelsko

4.	Přípravy na cestu

5.	Cesta na západ

5.1	Objevování nové země

6.	Cesta zpět a přijetí ve Španelsku

7.	Další tři expedice a Kryštof Kolumbus

8.	Napsali o Kolumbovi

9.	Závěr a seznam literatury

10.	Obrazová příloha

"Španelsko

Po příchodu do Španelska se Kolumba ujali františkáni v klášteře La Rabida u Sevilly. Poskytli mu kontakty na vlivné osobnosti, díky nimž se mohl dostat k veličenstvům, Isabele Kastilské a Ferdinandu Aragonskému. Španelsko té doby pociťovalo určitou závist k portugalským plavbám, samo však nemělo sdílný názor či zaujetí pro expanzní cesty. Kolumbus se tady setkával se značnými sympatiemi i nezájmem a poměrně dlouho trvalo, než mohl svůj plán předložit a než se o něm vůbec začalo jednat.
Kolumbus byl znám již před svým příchodem a za předpokladu, že by jeho cesta byla úspešná, mohla přinést Španelsku jinak neuskutečnitelné spojení s Asií , které by vyrovnalo předstih Portugalska.
Od roku 1486 byl Kolumbus v královských službách a čekal na prozkoumání svého plánu. Toho se dočkal až roku 1488, kdy Královská rada pro geografické záležitosti jeho plán odmítla. Pravděpodobně vycházeli z předpokladu, že pokud by byla plavba úspešná, muselo by se investovat do dalších lodí a početnějších výprav a na to nebyly peníze, ty se musely investovat do války s Maury.
Kolumbus se však svého plánu nevzdává a posílá mladšího bratra Bartoloměje s návrhem do Anglie. Poslední možností by byla Francie, neboť s Itálií kvůli její rozdrobenosti nepočítal. Sám však stále hledal šanci ve Španelsku a nadále měl na své straně pomoc mnichů z La Rabida. Díky nim byl zachován kontakt se dvorem a mělo se začít znovu jednat. Na konci roku 1491 však španelští rádci ještě stále váhali. Potom se však Kolumbus svěřil převoru Juanu Perezovi a v jeho situaci došlo k nečekanému zvratu.



Juan Perez se za Kolumba přimluvil u královny a ta bez ohledu na průtahy svých poradců odpověděla příznivě. “ Slibovala, že po dobytí Granady, posledního opěrného bodu španelských Maurů, poskytne Kryštofu Kolumbovi tolik prostředků, aby mohl svou výpravu západním směrem do Asie uskutečnit.” 1
Tato souvislost s Granadou mě zajímala blíže, neboť jsem ji minulé léto navštívila, a tak jsem si o tom četla i v knize de Lollis. Zabývá se dobýváním Granady podrobněji, avšak vývoj událostí uvádí jinak . Podle něj se Kolumbovo přijetí odehrálo roku 1486 nebo 1487, když dvůr sídlil v Salamance. Královna byla ke Kolumbovi přístupnější než její manžel (což i jinak dokládá J. Janáček), neboť za ním poslala svého zpovědníka Fernanda de Talaveru. Přesto se proti jeho cestě objevilo mnoho námitek a návrh nebyl přijat. “…Kolumbus se nepoddal a stále naléhal a oni spíš váhali s provedením absurdního, než aby je odmítali.” 2
Dále se zmiňuje o obléhání maurské Bazy a datum 10.5.1490 uvádí jako počátek tažení na Granadu. Granada byla dobita 2.1.1492 a až poté se zde de Lollis zmiňuje o Juanu Perézovi, který prostřednictvím kormidelníka Sebastiana Rodrigeze poslal ke královně dopis.
De Lollis je ve své knize k daným situacím značně nekritický, jmenuje mnoho jmen a událostí navíc, které podle mě nejsou tak důležité a jeho styl je místy velice blízký románové tvorbě. Z těchto důvodů jsem pokládala za nejdůvěrnější zdroj informací Josefa Janáčka.
Nyní tedy je cesta schválena a pokračuji tím, co se dělo dále před vyplutím."