1.

Úvod

2.	Ustavení Čínské republiky na Taiwanu a historie konfliktu

2.1	Kuomintangský režim na Taiwanu - ustavení republiky

2.2	Od uznávaného postavení k mezinárodní izolac

2.3	Reformační 80. léta

2.4	Proměna v 90. letech

3.	ROC a mezinárodní postavení

3.1	Oživení diplomatického úsilí od 80. let

4.	Politický status Taiwanu; otázka suverenity; pozice ROC; pozice PRC

5.	Návrhy, odpovědi a strategie

5.1	Pekingské návrhy od roku 1979

6.	Perspektiva budoucnosti

7.	Taiwanské veřejné mínění - postoj k problému sjednocení a vlastní identity

8.

Závěr

8.	Literatura

"3. „ROC“ A MEZINÁRODNÍ POSTAVENÍ

Zajímavou otázkou zůstává jak se k problematice staví mezinárodní společenství –uplatňují-li represe nebo naopak mezinárodní organizace umožňují členství? Postavení Čínské republiky ve světě není jednoznačné, jen málo zemí oficiálně vyjádřilo Taiwanu podporu.
Po vypuknutí Korejské války v 50.letech se Taiwan stal pro USA strategickým územím číslo jedna – tímto získal Taiwan například vojenskou ochranu Spojených států (Smlouva o vzájemné obraně z 2.12. 1954). Válka v Koreji tak na dalších 20 let rozhodla o zastoupení Čínské republiky (jako jediného zástupce Číny) v OSN a dalších mezinárodních organizacích, a zároveň o zahraničně politické izolaci PRC.
V roce 1945 se ROC jako reprezentant celé Číny stala zakládajícím členem OSN. Po přesídlení vlády na Taiwan a vzniku PRC na pevnině se mezi vládami nastartoval diplomatický konkurenční boj. Tento „závod“ vyvrcholil v roce 1971 , kdy PRC podporovaná řadou států byla přijata Valným shromážděním OSN do této organizace a zástupce ROC musel přenechat své místo zástupci PRC.
Počínaje opuštěním místa v OSN začala většina ostatních států postupně přecházet od podpory Taipeie k podpoře Pekingu, což se mimo jiné projevilo i ve vyloučení ROC z řady mezinárodních organizací.
V důsledku změny orientace americké politiky, USA v roce 1979 jako poslední velmoc (v roce 1972 stejně reagovalo Japonsko) přerušily diplomatické styky s Taiwanem a vypověděly Smlouvu o vzájemné obraně z roku 1954. Nadále však pokračovaly ve spolupráci hospodářské (Taiwan Relations Act). PRC na proměnu mezinárodní situace reagovala formální změnou proklamace vztahu k Taiwanu – nahradila termín „osvobození“ Taiwanu jeho „mírovým znovupřipojením“.


3.1 OŽIVENÍ DIPLOMATICKÉHO ÚSILÍ OD 80. LET

S počátkem demokratizace politického života na Taiwanu (od 80. let) vzrostlo úsilí o účast země na mezinárodním dění. Oživené snahy diplomacie zahrnovaly rozšíření oficiálních diplomatických styků, kampaň za obnovení členství v mezinárodních organizací - zejména touha po obnovení členství v OSN.
V dnešní době je Čínská republika aktivním členem mnoha mezinárodních hospodářských organizací, jako například fóra APEC a nadále usiluje o posílení své účasti i v jiných mezinárodních seskupeních.
31. ledna 1995 byla Taiwanská republika formálně uznána jako pozorovatel při Světové obchodní organizaci (WTO) a 18. září 2001 pracovní skupina WTO úspěšně uzavřela jednání o členských podmínkách pro Taiwan. ROC se stala plnoprávným členem (pod jménem „Separate Customs Territory of Taiwan, Penghu, Kinmen, and Matsu“) organizace po schválení na 4. ministerské konferenci WTO v listopadu roku 2001 a dokončení ratifikačních procedur v roce 2002. Čína se členem WTO stala oficiálně 11. prosince 2001. V přistoupení Taiwanu i Číny lze vidět počátek nové éry bilaterálních vztahů – pro obě strany totiž znamená možnost spolupracovat více propracovaně a systematicky.
Kromě hospodářských organizací usiluje Čínská republika o členství v takových organizacích, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO).
V září roku 2003 Taiwan již po jedenácté neuspěl s žádostí o opětovné přijetí do řad OSN. Zástupci Pákistánu a Egypta dokonce navrhli, aby se tato otázka v budoucnu již neprojednávala, jelikož byla vznesena 11krát a pokaždé se setkala se stejným výsledkem. Taiwanská vláda si nedělá žádné iluze, ale přesto se snahy začlenění do OSN nevzdává, dokud OSN taiwanskou reprezentaci nevyřeší. Čína v minulosti uspěla u OSN s tvrzením existence pouze jedné Číny s Taiwanem jako její neoddělitelnou součástí. Podle taiwanských představitelů není však zcela jednoznačné, zda je Taiwan součástí Čínské lidové republiky a zda Čínská lidová republika má právo reprezentovat taiwanský lid v mezinárodním orgánu. Zdůrazňují například, že cizinec, chce-li navštívit Taiwan, nežádá o vízum čínskou ambasádu ani konzulát.
Členství bylo podporováno dvaceti sedmi diplomatickými spojenci, patnáct jich již 5. srpna předložilo společný návrh požadující, aby Generální shromáždění OSN, které bude zasedat v září 2003, přijalo na své jednání doplňující bod s názvem „Požadujeme reprezentaci Čínské republiky na Taiwanu ve Spojených národech“.
Memorandum připojené k návrhu připomíná, že Čínská republika na Taiwanu, mírumilovný stát, a její demokraticky zvolená vláda mohou být jedinými legitimními zástupci reprezentujícími zájmy a přání taiwanského lidu v OSN. Dále zmiňuje, že rezoluce 2758 (XXVI) přijatá na 26. zasedání Generálního výboru OSN, kde se taiwanská otázka projednávala, reprezentaci Taiwanu v OSN neřeší a navíc byla zneužita jako ospravedlnění vyloučení Taiwanu z organizace. V memorandu se také tvrdí, že Taiwan, demokraticky a mírumilovně zaměřený stát, se zavazuje k plnění povinností stanovených Chartou OSN, jelikož sdílí stejné ideály propagující světový mír, lidská práva a rozvoj společnosti. Vzhledem ke svým úspěchům v rozvoji svého hospodářství a společnosti je plnění těchto povinností schopen dostát. Členství Taiwanu v OSN by přineslo obecný prospěch celému lidstvu. Vyloučení Taiwanu z organizace na druhou stranu představuje diskriminaci jeho občanů..."