1.	Život a filozofie

2.	Nobelovo zdraví a jeho zájem o medicínu

3.	Alfred Nobel a jeho zdravotní problémy

4.	Nobelův zájem o psychologii a medicínu

5.	Alfred Nobel a The Royal Caroline Medico-Surgical Institute

6.	Sten von Hofsten a Johan Erik Johansson

7.	Nobelova závěť a the Royal Caroline Medico-Surgical Institute

8.	Další příspěvky lékařskému výzkumu

"Alfred Nobel a the Royal Caroline Medico-Surgical Institute

Abychom porozuměli, proč byla většina lidí, žijících v akademickém světě, překvapena Nobelovým rozhodnutím svěřit rozhodování o cenách za fyziologii a medicínu do rukou Karolinska Institutu, musíme nejprve zabrousit do jeho historie. Carolinska Medico-Surgical Institut, jak se nazýval v té době, vznikl v roce 1810 splynutím malé lékařské akademie a obchodní školy chirurgické, kde byli holiči vyučováni, jak provádět amputace. Švédsko právě prohrálo válku s Ruskem a byla tudíž zoufalá poptávka po vojenských lékařích. Institut nedosáhl prestiže lékařských fakult na univerzitách ve městech Uppsala a Lund a ještě když psal v roce 1895 Alfred Nobel svou závěť, neměl institut práva na zkoušení všech předmětů a studenti museli některé zkoušky absolvovat na univerzitě Uppsala. Navíc byl institut ještě sužován vnitřními konflikty a někteří profesoři z Uppsala univerzity doporučili institut uzavřít a soustředit veškerou výuku medicíny na jejich univerzitu. Jedna věc, kterou však institut Nobela, praktického chemika, přitahoval byla výuka lékařů založená skutečně na přírodních vědách, což se dělo díky dvěma vědcům, otcům institutu. Byli jimi Jöns Jacob Berzelius a Anders Retzius. Berzelius byl uznávaný chemik, který prováděl analýzy složení tělesných tkání a tekutin, obor později známý jako "zvířecí chemie", dnes biochemie. Retzius, učitel anatomie, zase studoval buněčné složení tkání pomocí mikroskopu. Ostatní lékařské fakulty však byly založeny na nekonečných teoretických diskusích o souvislostech mezi nemocí a hříchem.

Sten von Hofsten a Johan Erik Johansson

Alfred Nobel byl v osobním kontaktu s představiteli institutu. Jeden z nich byl Dr. Sten von Hofsten, pediatr a pomocný profesor v Karolinska institutu. Byl překvapen Alfredovým zájmem o biologii a fyziologii a o těchto tématech vedli dlouhé diskuse.
V roce 1890 se setkal von Hofsten s Alfredem Nobelem v Paříži a zjistil, že má opravdu vážný zájem o lékařské vědy. Nobel vyslovil svoje přání seznámit s mladým švédským dobrým fyziologem, se kterým by mohl pracovat, čí dokonce realizovat mnoho svých originálních a důmyslných nápadů z oboru fyziologie, které se rodily v jeho vynalézavém mozku. Von Hofsten zprostředkoval návštěvu Nobelovy laboratoře ve městě Servan nedaleko Paříže mužem jménem Johan Erik (Jöns) Johansson. Tam společně s Nobelem pracovali 5 měsíců na krevní transfuzi. Hlavní příčinu neúspěchů viděl Nobel v rychlých změnách ve složení krve, je-li mimo tělo. Tvrdil proto, že musí být transportována přímo z cévy do cévy. Hadičky zhotovené z boraxu a sodíku byly pro tyto účely částečně vhodné, protože měly omezit ničení krevních částic. To se pochopitelně odehrálo ještě před vyřešením problému krevních skupin a tudíž z tohoto nápadu nic nevzešlo.

Nobelova závěť a the Royal Caroline Medico-Surgical Institute

Když byla v roce 1896 otevřena Nobelova závěť, byla zpochybňována některými jeho příbuznými a v době, kdy byly sepisovány předpisy Nobelovy nadace (the Nobel Foundation), bylo její přené znění podrobeno detailnímu zkoumání. The Royal Caroline Medico-Surgical Institute byl reprezentován rektorem, který se jmenoval Count Mörner. Na fakultě byl názor rozdělen. Někteří členové váhali nad zapojením institutu do této otázky, dokud nebudou vyřešeny pohledávky příbuzných. Jöns Johansson, v té době profesor v Karolinska institutu, se aktivně účastnil sporu. Jako jediný člen fakulty, který s Nobelem pracoval a znal jeho zájem o medicínu, hrál důležitou roli v ustanovení konečných pravidel. Po jistých zvažováních a kompromisech byl pojem "obor fyziologie nebo medicíny" rozuměn jak z teoretické, tak z praktické stránky. To umožnilo instituci, udělující ceny, značnou volnost při svém vlastním vysvětlení. Později byly tedy ceny udělovány za teoretické vědy i klinickou praxi. Ve skutečnosti bylo vysvětlení vcelku velkorysé a obsahovalo témata, sahající od psychologických věd o chování člověka po genetiku rostlin."

Práce obsahuje fotografie.