1) Raný středověk
2) Středověké umění
3) Středověké vědění

Vedle metafyziky měla v systému středověkého vědění významné místo i matematika. Nejen proto, že ji Aristotéles postavil hned metafyziku, ale i proto, že v bibli, jakožto pramenu nevyššího poznání, se praví, že bůh všechno stvořil podle „počtu, míry a váhy“.

Vedle matematiky, která ovlivňovala jako vzor i sylogistikou filozofii a teologii, byla velmi ctěna astronomie, protože se zabývala „nebeskými“ jevy, a optika, lépe řečeno „iluministická“ filozofie, jež zahrnovala elementy optiky. „Nauka o světle“ byla považována, zvláště v novoplatónské tradici, za vznešenou nauku, neboť pojednávala o „vznešeném“ jsoucnu.

Na rozdíl od antiky hrála v systému středověkého vědění čestnou roli i alchymie, i když to nebylo oficiálně zvláště zdůrazňováno. Alchymie byla považována za nauku, která odhaluje analogickou struktura jsoucího, o níž byli přesvědčeni už Řekové a především Orientem ovlivnění Arabové. Alchymie skýtala svými zkušenostmi s přeměnou látek teologii mnohé podněty a ještě v renesanci označovali ji někteří autoři za nejcennější pomocnici teologie.

Mezi uznávané vědy, pěstované na středověkých univerzitách, patřila rovněž „musica“. Studenti se v této disciplíně neučili hudební teorii proto, aby se stali hudebníky. Už u pýthagorejců byla musika naukou o „kráse“ harmonie.

Přehledná práce.
Je uvedena použitá literatura.