1.	Sv. Ludmila

1.1

Legendy

2.	Sv. Václav a legendy o něm

3.

Závěr

"Sv. Václav a legendy o něm

Životu sv. Václava a kulturním počátkům našich dějin se věnují svatováclavské dějiny, které jsou dosti početné. Jsou postaveny v podstatě na historických skutečnostech, ale nejsou bez legendárních motivů.Ty, ze kterých se vycházelo, jsou : latinská legenda Crescente fide, Gumpoldova legenda, Kristiánova legenda, legenda Nikolského, Vavřincova legenda, staroslovanská legenda a proložní legenda.
Václav se narodil roku 907 nebo 908. Byl nejstarším synem knížete Vratislava. Jeho matka se jmenovala Drahomíra a pocházela z knížecího kmene Stodoranů.
Její jméno a ani původ nejstarší latinská legenda Crescente fide ( a ovšem ani z ní odvozená latinská legenda Gumpoldova) nezná; její jméno zachovala jen legenda staroslovanská a Kristián a prolog slovanský, mluvící o přenesení sv. Ludmily. Zajímavé je, že jméno Drahomíry neuvádí ani stará legenda o sv. Ludmile, tzv. Menkenova a ani pozdější legenda Diffundente sole, ačkoliv obě líčí její zločin.
Drahomíra přijala křest teprve po svém sňatku s Vratislavem. Měli spolu tři syny-Václava, Boleslava a prý ještě Spytihněva,o němž nejsou zmínky, a tři dcery, z nichž známe pouze Přibyslavu..
Vratislav zemřel v únoru 920 (nebo 921) ve 33 letech.
Ve svých třinácti letech byl Václav povolán opět do Prahy, aby nastoupil na trůn po svém otci. Po usnesení sněmu, že regentkou bude Ludmila, došlo mezi oběma ženami ke sporu, což vyústilo v tetínskou vraždu.
Krátce na to převzal vládu Václav. Na dobové poměry značně vzdělaný panovník. Porazil a podrobil si kouřimského Radslava, knížete Zlického (nazván podle Dalimila).
Vzápětí však musel čelit odvetnému útoku vojsk saského Jindřicha I.. Poražený Václav složil králi obvyklý slib věrnosti a zavázal se k odvádění tributu 500 hřiven stříbra a 120 volů, udržel však panovnickou svrchovanost. Začal rozvíjet cílevědomou politiku. Výrazným nástrojem panovnické moci byla církev, což mu bylo i částečně vyčítáno matkou.
Po smrti Ludmily podle legendy Nikolského dochází k pronásledování kleriků a ničení chrámů. Václav byl po babiččině smrti odrazován od svého přehnaného křesťanského způsobu života a noví vládci mu bránili ve styku s kněžskými učiteli.
Po jeho nástupu na trůn došlo ke sporům u dvora. Šlo o boj mezi předáky, kteří drželi s ním, a těmi, co byli při Drahomíře. Vše skončilo jejím vyhnáním. O tom vypravuje jediný Kristián. Vyhnání Drahomíry ze země ( slovanský prolog má : Budeč) chápe Kristián zároveň jako trest za zavraždění Ludmily, ale poznamenává hned při té příležitosti, že kníže po čase, pamětliv jsa přikázání božího o ctění otce a matky (touže větou vykládá rozhodnutí Václavovo legenda staroslovanská), povolal ji zpět, nedávaje jí ovšem podílu na vládě.
V rámci posilnění církve v politice si vyžádal od Jindřicha I. rámě sv. Víta a založil na Pražském hradě kostel sv. Víta. K tomuto zbožnému úmyslu si vyžádal autorizaci od řezenského biskupa Tutona.
Dále nacházíme zprávu o tom , že Václav byl ženat a zplodil syna Zbraslava. Tuto zprávu o Václavově sňatku má pouze Kristián a slovanská legenda Nikolského v samostatné vložce. Zpráva Kristiána není zcela jasná, ale je pozoruhodné, že je vsunuta do vět, v nichž Kristián takřka slovně opisuje legendu Crescente fide a že přímo proti tvrzení svého pramene , mění slova své předlohy. Text je zřejmě porušen, ale vložená věta, počínající se určitým „quamvis“, nenechává čtenáře v pochybnosti, že Kristián má na mysli pohlavní zdrženlivost u muže ženatého a že vynechává slova Crescente fide , že Václav chtěl zemřít jako panic. Že chtěl zemřít jako mučedník, opakuje Kristián po Crescente fide níže ještě jednou a i to, že chtěl v Římě obléknout mnišské roucho.
Během výstavby kostela chtěl odjet do Říma, jak již bylo řečeno, a nechat se obléknout do mnišského roucha, ale zabránila mu v tom ona stavba.
Ovšem to, co nejvíce ohrožovalo Václava, byla Boleslavova touha po moci a trůně, která byla podporována lidmi, odstrčenými od Václavova dvora nebo těmi, kteří se obávali o budoucnost zemí."