1.

ÚVOD

2.

METODIKA

3.	JADERNÁ ENERGIE DNES

3.1	Dnešní využití jaderné energie

3.2.	Bezpečnost jaderných elektráren

4.	PROČ JADERNÁ ENERGETIKA ?

4.1	Růst obyvatelstva

4.2	Fosilní paliva

4.3	Zásoby paliv

4.4	Globální oteplování

4.5	Paliva a ceny energie

4.6	Produkce odpadů

4.7	Odsolování mořské vody

4.8	Výroba vodíku

5.	Budoucí jaderné reaktory

5.1	Obecné směry vývoje

5.2	Americký tlakovodní reaktor AP-600

5.3	Varný reaktor SWR-1000

5.4	Švédská koncepce reaktoru PIUS

5.5

IRIS

5.6	Vysokoteplotní reaktory

5.7	PBMR (Pebble Bed Modular Reactor)

5.8	Rychlé množivé reaktory

5.9

GT-MHR

5.10	Další vyvíjené reaktory

5.10.1

ADTT

6.	Řízená termonukleární syntéza

6.1

Obecně

6.2

Reakce

6.3	Termonukleární reaktory

7.	Vyhořelé jaderné palivo

7.1

Obecně

7.2	Mezisklady

7.3	Přeprava vyhořelého paliva

7.4	Přepracování

7.5

Bariéry

7.6	Trvalé hlubinné úložiště

8.

ZÁVĚR

9.	SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

"Bezpečnost jaderných elektráren
Pro stavbu jaderných elektráren byl ihned zpočátku uplatněn požadavek na co největší bezpečnost i za cenu mimořádně vysokých nákladů. Stupeň rizika je zde mnohonásobně menší, než v jiné průmyslové činnosti, dopravě apod. Nad vším dohlíží Mezinárodní agentura pro atomovou energii MAAE. Elektrárna musí umět zvládnout i ty nejméně pravděpodobné havárie - např. zemětřesení, pád letadla, sabotáž.
Úniku velmi radioaktivních produktů štěpení zabraňují nejméně tři bezpečnostní bariéry - První je hermetický povlak palivových proutků spolu se samotným jaderným palivem. Druhým je uzavřený primární okruh s několika oběhovými smyčkami (lze je jednotlivě uzavřít) vyzkoušený na několikanásobně vyšší tlak. Je vyroben z nejkvalitnějších materiálů s přísnou kontrolou. Třetí bariérou je ochranná obálka neboli kontejnment. V ní je reaktor s celým primárním okruhem.
Nejhorší projektovaná havárie je prasknutí primárního okruhu. V tomto případě by se musela dochlazovat aktivní zóna, aby nedošlo k roztavení paliva. To by zajišťoval sprchový systém na vrcholu střechy kontejnmentu - rozprašoval by borovou vodu (silný absorbátor neutronů), pára zkondenzuje a zmizí přetlak, který takto vznikl.
Výkon reaktoru řídí regulační tyče, v případě havárie jsou připraveny tyče havarijní ochrany, které mohou do aktivní zóny spadnout volným pádem nebo sem mohou být vstřeleny a ukončit tak reakci. Některé reaktory využívají toho, že s růstem teploty nad určitou hranici vzrůstá pohlcování neutronů a reakce se samovolně utlumuje. Proto nemůže dojít k nekontrolované štěpné reakci.
Všechny systémy v elektrárnách jsou dvojnásobně až trojnásobně jištěny, aby při poruše některé komponenty ostatní zaručily správnou funkci. Řízení je stále více svěřováno do rukou počítačů. Operátoři kontrolující provoz jsou školeni a cvičeni i na těžké poruchy.
V blízkém i dalekém okolí elektrárny je síť monitorovacích stanic, které neustále sledují míru radioaktivity.
V roce 1957 byla založena Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE). Ta přispěla ke snížení rizik pro zaměstnance elektráren i pro okolí Aby byla veřejnost správně a nezkresleně informována, zavedla MAAE roku 1991 mezinárodní stupnici INES hodnotící mimořádné události v jaderných elektrárnách, výzkumných reaktorech, úložištích jaderného paliva a podobně. INES dělí události na nehody - stupeň 1,2,3, které neohrožují okolí elektrárny a nevyžadují žádná mimořádná opatření a na havárie - stupeň 4,5,6,7. Každá účastnická země musí o nehodě informovat MAAE, které ji ohodnotí určitým stupněm INES.
I přes nesporně vysokou bezpečnost a důslednou kontrolu se už několik závažnějších havárií jaderných elektráren stalo. Stupně INES 4 dosáhly havárie v elektrárně v Saint Laurent ve Francii roku 1969 a 1980, roku 1977 v tehdy československých Jaslovských Bohunicích. Stupně INES 5 dosáhla havárie v USA v Three Mile Island roku 1979. U těchto nehod nebyl nikdo zraněn, postižen vyšší dávkou radiace, ani nikdo nepřišel o život. Nejvyššího stupně INES 7 dosáhla havárie v tehdejším Sovětském svazu (v dnešní Ukrajině) v Černobylu roku 1986. Vyžádala si bezprostředně 31 obětí, 237 lidí onemocnělo akutní nemocí z ozáření, tisíce záchranářů dostaly vysoké dávky záření. Škody na půdě, hospodářství a majetku byly vyčísleny na více než 10 miliard dolarů."

Práce je komplexní, velmi dobře zpracovaná a strukturovaná. Práce je také bohatě doprovázena ilustračními obrázky, čistého textu je v ní zhruba 16 stran.