Seminarky.cz > Studijní podklady > Zápisky z přednášek > > Anatomie dle Čiháka - buňka a tkáně

Anatomie dle Čiháka - buňka a tkáně


Kategorie: Medicína

Typ práce: Zápisky z přednášek

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Tato práce obsahuje zápisky z první kapitoly knihy Anatomie od prof.J.Čiháka. Jedná se o část o buňce a tkáních. Výpisky charakterizují buňky, srovnávají je podle tvarů a velikostí. Vysvětlují základní pojmy týkající se tkání, dělí epitely podle tvaru a funkce a zabývají se typy žláz.

Obsah

1.
Buňka
2.
Tkáně

Úryvek

"EPITELY

Epitely jsou tkáně složené z pevně spojených, těsně k sobě přiléhajících buněk. Většinou kryjí
volné povrchy nebo vystýlají dutiny v organismu. Mohou vznikat ze všech tří zárodečných listů.
Buňky epithelu většinou nasedají na tenoučkou bazální membránu, vytvořenou mezi epitelem a vazivem orgánu uloženým pod ním. Bazální membrána zahrnuje dvě vrstvy. Těsně pod spodinou epitelových buněk je tenoučká, jen pomoci elektronového mikroskopu patrná lamina basalis o tloušťce 50-80 µm, vytvořená jako síť velice jemných granul a fibril, jejichž materiálem je bílkovinný kolagen IV a glykoprotein laminin. Tato vrstva je produktem buněk epitelu a je semipermeabilní. Hlouběji je pak silnější vrstva retikulárních vláken s glykoproteiny, znázornitelná impregnací stříbrem a viditelná ve světelném mikroskopu. Obu283e vrstvy jsou vzá jemně propojeny fibrilami kolagenu.

Buňky epitelu jsou navzájem pevně spojeny, zejména v blízkosti povrchu epitelové plochy. Toto spojení buněk, v elektronové mikroskopii označované jako spojovací komplex, je světelným mikroskopem patrné (např. po impregnaci stříbrem) v podobě tzv. tmelové lišty. Volný povrch epitelových buněk je modifikován a výrazně specializován podle funkčních vlastnosti.
Elektronová mikroskopie nachází na povrchu epithelových buněk jemné, nepravidelné a řídce rozložené výběžky mikroklky nebo pravidelné, hustě rozmístěné mikroklky ve formě tzv. žíhaného lemu, typického pro resorpční buňky. Vyskytují se též modifikované (dlouhé a někdy větvené) mikroklky, označované jako stereocilie. Na povrchu některých buněk se nacházejí pohyblivé řasinky, kinocilie, jež vystupují z bazálního tělíska a mají složitou vnitřní strukturu s dvojicí centrálních fibril v ose řasinky a s devíti dvojicemi fibril periferních.

Epitely můžeme roztřídit podle tvaru a prostorového uspořádání jejich buněk nebo podle funkce
epitelu."

Poznámka

Popisovavé obrázky jsou v externích souborech *.bmp.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x4523f3a86b464.zip (1880 kB)
Nezabalený formát:
vicevrstevny_cylindricky.bmp (90 kB)
zlazovy.bmp (130 kB)
bunka.bmp (163 kB)
bunka_a_tkan_cihak.rtf (45 kB)
epitel_jednovrstevny_plochy.bmp (51 kB)
epitel_vicerady_cylindricky.bmp (99 kB)
jednovrstevny_kubicky.bmp (92 kB)
mnohovrstevny_dlazdicovity.bmp (128 kB)
prechodby.bmp (110 kB)
retikularni.bmp (155 kB)
tramcity.bmp (134 kB)
typy_zlaz.bmp (257 kB)
velikost_bunek.bmp (470 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse