1.	Bohyně Eset – Isis

2.	Novodobá historie chrámu

3.	Umístění a výzdoba

4.	Popis chrámu

5.	Štědrý propuštěnec a šestiletý dekurion

6.	Závoj tajemství a hypotéz

"Závoj tajemství a hypotéz

Další nejasnost se týká toho, zda byl Isidin kult veřejný, tedy uznávaný oficiálně, nebo privátně a spíše jen tolerovaný. Na první pohled by se mohlo zdát že veřejný, protože jak jinak by dosáhl N.Popidius Amplatius pro svého syna dekurionského stavu, pokud by dekurioni nebyli vděční za tento čin. Navíc o tom svědčí i další, i když zpochybnitelný fakt. Koncil dekurionů (nyní už obohacený o šestiletého synka) se sám rozhodl pro vztyčení sochy bohyně Isis s následující dedikací :

L. Caecilius Phoebus posuit, l(ocus) d(atus) decurionum d(ecreto).

Nápis byl nalezen na podstavci sochy bohyně Isis nalezené uvnitř chrámu. Socha pravděpodobně nepocházela přímo z chrámu, ale odněkud jinud. Na nápisu nás může zarazit to, že uvedený způsob dedikace je obvyklý spíše u náhrobků a ne u soch. Snadno se mohlo totiž stát, že nápis pochází opravdu z náhrobního kamene, který byl po čase použit jako podstavec pro sochu, a to i s nápisem. Ten by byl v takovém případě umístěn ze zadní strany(což by takřka vylučovalo možnost dedikace v souvislosti s Isidinou sochou ). Bohužel nám svazky CIL neuvádějí podrobné umístění nápisu na soše a ani v jiné literatuře jsem nenašel o tomto problému zmínku.
Do sporu o veřejnost kultu přichází v úvahu zásadní věc, která zásadně vyrovnává předchozí dva argumenty a to je velikost chrámu. Isidin chrám, respektive celá svatyně, je oproti ostatním velice malá a dá se pochybovat, zda by tak titěrný prostor stačil pro vyznávání velkého počtu vyznavačů veřejného kultu. Další indicií proti veřejnému kultu jsou poněkud netradiční rity (viz. reservoár s vodou) a pravděpodobně i iniciační rituál, žádající si netradiční kněze(černochy tančící tance apod.), jak vyplývá z několika nalezených fresek v Herkulaneu i v samotném pompejském chrámu. A iniciační či orgiastické rituály si lze u veřejného kultu představit jen dost problematicky, protože všechny z orgiastických kultů byli v té době v Pompejích zakázány . Bohužel nemáme kromě této zprávy o zakázání některých orgiastických kultů nic dalšího v ruce a navíc je doloženo že porušování těchto zákazů bylo vcelku běžné. Přesto argumenty pro veřejnost Isidina kultu podle mého názoru převládají..."

Práce je doprovázena půdorysy chrámu, jeho fotografiemi, jinými chrámy Isis a vyborazením této bohyně.